Prostřednice všech milostí

Maria nám ve svém Synu dala zdroj všech milostí. Neměl by Bůh i nadále předávat své milosti tímto způsobem? Ježíšův první zázrak v řádu milosti, posvěcení Jana v lůně, a jeho první zázrak v řádu přírody, proměna vody ve víno, se staly, jak nám říká Písmo svaté, Mariiným prostřednictvím. Na tom je založeno učení Církve o Mariině všeobecném zprostředkování milostí.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó, Maria, Neposkvrněná Panno a Matko Boží!
Ty jsi vyvolená dcera Otce,
věrná nevěsta Ducha Svatého
a nejčistší matka Ježíšova.

Protože jsi Ježíšova matka, jsi také naše matka.
Jsi moje matka, moje Paní a Královna!

Vypros mi osvícení a lásku Ducha svatého,
abych tě stále lépe poznával a více miloval.
Budu-li zcela patřit tobě, budu také zcela patřit Ježíši.

Celý se Ti dávám, ó Maria, Tobě samé chci patřit. Amen.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Litanie k Duchu svátému
(Pro soukromou pobožnost)

Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.

Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás.

Otče z nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože, …
Duchu svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,

Duchu svatý, vycházející z Otce i Syna,
Duchu svatý, rovný Otci i Synu,
Duchu, z jehož vnuknutí mluvili svatí lidé Boží,
Duchu, vydávající svědectví o Kristu,
Duchu, který nás učíš veškeré Pravdě,
Duchu, který jsi sestoupil na Pannu Marii,
Duchu, který jsi v podobě holubice sestoupil na Krista,
Duchu, který ses zjevil nad apoštoly v ohnivých jazycích,
Duchu Páně, který jsi naplnil celou zemi,
Duchu Boží, který v nás přebýváš,
Duchu moudrosti a rozumu,
Duchu rady a síly,
Duchu umění a zbožnosti,
Duchu bázně Boží,
Duchu milosti a slitovnosti,
Duchu víry, naděje a lásky,
Duchu pokory a čistoty,
Duchu pokoje a tichosti,
Duchu, který zkoumáš i hlubiny Boží,
Duchu, který za nás prosíš vzdechy nevyslovitelnými,
Duchu, který řídíš Církev,
Duchu, v němž jsme znovuzrozeni,
Duchu osvojení dětí Božích,

Milostiv nám buď, odpusť nám Pane.
Milostiv nám buď, vyslyš nás Pane.
Ode všeho zlého, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu, …
Od pokušení a úkladů ďáblových,
Od odpírání poznané pravdě,
Od zatvrzelosti a nekajícnosti,
Od nečistoty duše i těla,
Od domýšlivosti a malomyslnosti,
Od smrti věčné,

I když jsme hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abys nám ráčil vnuknout ošklivost ke hříchu, …
Abys ráčil osvěcovat naše mysli svým světlem,
Abys ráčil vtisknout svůj zákon do našich srdcí,
Abys nás ráčil roznítit ohněm své lásky,
Abys nám ráčil udělit ducha pravé zbožnosti,
Abys nás ráčil vést cestami spásy,
Abys nám ráčil udělit umění, jehož jediného je nám zapotřebí,
Abys nás ráčil povzbuzovat ke konání dobra,
Abys nám ráčil popřát zásluhu ctnosti,
Abychom žili duchem a nepovolovali žádostem těla,
A bychom pamatovali, že jsme Tvým chrámem, a neposkvrňovali své údy,
Abychom nezarmucovali Tebe, Ducha svatého,
Abychom se snažili zachovat jednotu ducha ve svazku pokoje,
Abychom setrvali v dobrém až do konce,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

V. Duchu svatý, naplň srdce svých věrných.
R. A zapal v nich oheň své božské lásky.
Modleme se:
Pane, prosíme, ať je při nás moc Ducha svatého, která by naše srdce milostivě očistila a chránila nás ode všech protivenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Potřebujeme prostředníka u samotného prostředníka, jímž je Ježíš Kristus

Je dokonalejší nepřistupovat k Bohu sám, bez prostředníka, protože je to pokornější. Náš základ, jak jsem právě ukázal, je příliš porušen. Budeme-li se opírat o svou vlastní námahu, dovednost a přípravu, naše spravedlivé skutky budou poskvrněné nebo budou mít před Bohem příliš malou váhu a Boha nepřimějí k tomu, aby se s námi spojil a popřál nám sluchu. Proto není bezdůvodné, že nám Bůh dal prostředníky u své Velebnosti. Když viděl naši nehodnost a neschopnost, smiloval se nad námi a ustanovil nám mocné přímluvce u své Výsosti, aby nám poskytl přístup ke svému milosrdenství. Kdybychom tedy tyto prostředníky opomíjeli a přistupovali k Jeho Svatosti přímo, bez jakéhokoli doporučení, znamenalo by to, že nám schází pokora, že nám chybí úcta k Bohu tak vznešenému a tak svatému. Tohoto Krále králů bychom si cenili méně než nějakého pozemského krále nebo knížete, k němuž bychom nepřistoupili bez nějakého přítele, který by mluvil za nás.

Pán Ježíš je náš přímluvce a prostředník našeho vykoupení u Boha Otce. Skrze Něho se máme modlit spolu s celou Církví vítěznou a bojující. Skrze Něho máme přístup k Velebnosti Boha Otce, před nímž se smíme objevit, jen když se opíráme o [Kristovy] zásluhy a když jsme jimi oděni, jako mladší Jakub předstoupil před svého otce Izáka oděn kožkami kůzlat, aby se mu dostalo jeho požehnání.

Ale cožpak nepotřebujeme žádného prostředníka u samotného Prostředníka? Je naše čistota tak velká, abychom se s Ním mohli spojit přímo a jenom skrze sebe samy? Cožpak On není Bůh, ve všem rovný svému Otci, a tudíž Svatý svatých, stejně hodný úcty jako Jeho Otec? Jestliže se z nekonečné lásky stal naší zárukou a naším Prostředníkem u Boha, svého Otce, aby Ho usmířil a aby zaplatil, co jsme Mu dlužni, plyne z toho, že bychom proto měli mít méně úcty a bázně před Jeho Velebností a Svatostí?

Řekněme tedy směle se svatým Bernardem, že potřebujeme prostředníka u samotného Prostředníka a že úchvatná Maria je nejschopnější, aby nám prokázala tuto laskavou službu. Skrze Ni přišel Kristus k nám a skrze Ni musíme my jít k Němu. Jestliže se bojíme jít přímo ke Kristu, svému Bohu, pro Jeho nekonečnou Výsost nebo pro svou nízkost a pro své hříchy, směle volejme o pomoc a o přímluvu k Marii, své Matce. Ona je dobrotivá, Ona je něžná, na Ní není nic hrubého ani nevlídného, nic příliš vznešeného a oslnivého. Když se díváme na Ni, vidíme svou čistou přirozenost. Ona není sluncem, které by nás mohlo pro naši slabost oslepit ostrostí svých paprsků. Ona je krásná a jemná jako měsíc, který přijímá světlo od slunce a mírní je, aby bylo přiměřené našim chabým možnostem. Ona je tak laskavá, že neodmítne nikoho z těch, kdo se dovolávají Její přímluvy, jakkoli jsou hříšní. Vždyť, jak říkají svatí, co svět světem stojí, nebylo nikdy slýcháno, že by Panna Maria odmítla toho, kdo se k Ní utíkal s důvěrou a vytrvale. Ona je tak mocná, že nikdy nebylo zamítnuto žádné Její přání. Ona se jenom ukáže před svým Synem, aby Ho prosila, a On ihned souhlasí, ihned přijímá. Vždycky je láskyplně přemožen prosbami své drahé Matky, která Ho nosila ve svém lůně a kojila svými prsy.

Toto všechno je převzato od sv. Bernarda a sv. Bonaventury. Podle nich tedy máme k Bohu stoupat po třech stupních. První, který je nám nejblíže a je nejpřiměřenější našim schopnostem, je Maria. Druhý je Kristus a třetí je Bůh Otec. Abychom šli k Ježíši, je potřeba jít k Marii, naší Prostřednici-Přímluvkyni. Abychom šli k věčnému Otci, je třeba jít k Ježíši, našemu Prostředníku-Vykupiteli. A tento pořádek se dokonale zachová mariánskou úctou, o které budu hovořit dále.

Je nesnadné uchovat si poklady milosti

Vzhledem k naší slabosti a křehkosti je velmi nesnadné, abychom v sobě uchovali milosti a poklady, jichž se nám dostalo od Boha, protože:

1. Tento poklad, cennější než nebe i země, máme v nádobách křehkých: Ten poklad máme v nádobách hliněných, v porušitelném těle a v duši nestálé, kterou znepokojuje a skličuje každá maličkost.

2. Protože démoni jako vychytralí zlodějové by nás rádi znenadání zaskočili, aby nás okradli a oloupili, ve dne v noci číhají na příhodný okamžik a bez přestání obcházejí, aby nás pohltili
a aby nás v jediném okamžiku a jediným hříchem zbavili všech milostí a zásluh, které jsme získávali po mnoho let. Jejich zloba, jejich zkušenost, jejich úskoky a jejich počet nám musí nahánět obrovský strach z takového neštěstí, když vidíme, jak byly zaskočeny, okradeny a o všechno nešťastně oloupeny i osoby, které byly více [než my] naplněné milostmi, bohatší ctnostmi, hlouběji utvrzené zkušeností a vyspělejší ve svatosti. Kolik libanonských cedrů a nebeských hvězd jsme už viděli, jak žalostně padly a ve chvilce ztratily všechnu svou výši a jas! Odkud se vzala tato podivná změna? Nebylo to z nedostatku milosti, protože ta nechybí nikomu, ale z nedostatku pokory. Pokládali se za silnější a mocnější, než jakými byli, a domnívali se, že jsou schopni uchránit si své poklady sami. Důvěřovali sobě samým a opírali se sami o sebe. Svůj dům považovali za dost bezpečný a své truhly za dost pevné, aby chránily ten drahocenný poklad milosti. Pro tuto neznatelnou oporu, kterou měli sami v sobě (ačkoli se jim zdálo, že se opírají jedině o milost Boží), nejvýš spravedlivý Pán dopustil, aby byli okradeni, když je zanechal napospas sobě samým. Běda! Kdyby bývali znali tu obdivuhodnou mariánskou úctu, kterou ukážu dále, byli by svěřili svůj poklad mocné a věrné Panně a Ona by jim jej chránila jako svůj vlastní majetek, dokonce by se k tomu zavázala, [aby to pro Ni vyplývalo] ze spravedlnosti.

3. Je nesnadné, abychom vytrvali v milosti, protože svět je neobyčejně zkažený. Je v nynější době zkažený do té míry, že zbožná srdce se jím téměř nevyhnutelně musí pošpinit, a když ne přímo blátem, tak alespoň jeho prachem. Jedná se tedy o zvláštní zázrak, když někdo zůstane pevným uprostřed tohoto dravého přívalu, aniž by byl smeten, nebo když zůstane pevným uprostřed tohoto rozbouřeného moře, aniž by byl potopen nebo oloupen piráty a korzáry, nebo když zůstane pevným uprostřed tohoto zamořeného vzduchu, aniž by utrpěl újmu. To Panna, jedinečným způsobem věrná, v Níž ten had nikdy neměl žádný podíl, to Ona koná ten zázrak pro ty, kteří Ji milují tímto krásným způsobem.

Čtení z Písma svatého

V oněch dnech se vydala Maria na cestu a šla spěšně na hory do města Judova. A když vešla do domu Zachariášova, pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, zaplesalo dítko v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem svatým. I zvolala hlasitě: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! A odkud mi to, že matka Pána mého přichází ke mně? Neboť hle, jak zazněl hlas tvého pozdravu do mých uší, zaplesalo radostí dítko v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, neboť se naplní to, co ti předpověděl Pán.“ I řekla Maria: „Velebí má duše Pána a zaplesal můj duch v Bohu, mém Spasiteli, poněvadž shlédl na svou pokornou služebnici. Neboť hle, od této chvíle budou mě blahoslaviti všechna pokolení, ježto mi velikou milost prokázal Ten, jenž je Mocný a jehož jméno je svaté. Jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení pro ty, kteří se ho bojí. Divy učinil svou mocí: Rozptýlil ty, kteří pyšně smýšlejí v svém srdci; sesadil mocné s trůnu a povýšil ponížené; lačné nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, jsa pamětliv svého milosrdenství – jak je slíbil našim otcům – k Abrahamovi a jeho potomstvu na věky.“ Maria zůstala u ní asi tři měsíce; potom se navrátila domů. (Lk 1, 39-56)

Třetího dne se konala svatba v Káně Galilejské. Byla tam matka Ježíšova; a na svatbu byl pozván také Ježíš se svými učedníky. A když se nedostávalo vína, dí matka Ježíšova k němu: „Nemají vína!“ I praví jí Ježíš: „Co mně a tobě do toho, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Dí jeho matka služebníkům: „Cokoli vám řekne, učiňte!“ Bylo tam postaveno šest kamenných nádob k umývání, jak je to u židů zvykem; každá z nich pojala dvě až tři míry. Dí jim Ježíš: „Naplňte nádoby vodou!“ I naplnili je až k okraji. Dí jim Ježíš: „Nyní nalijte a neste správci svatby!“ I donesli. Správce svatby okusil vody vínem učiněné, ale nevěděl, odkud jest; služebníci však, kteří čerpali vodu, to věděli. (Jan 2, 1-9)

Modlitba

Pane, s prosbami tvé Matky, naší Prostřednice, tě prosíme, aby nás toto naše odevzdání skrze tvou milostivou přízeň zdokonalilo ve věčnou oběť pro Tebe. Amen.

Chvíle rozjímavé modlitby.

Sv. Ludvík – Tajemství Mariino

Vznešenost této pobožnosti

Potřeboval bych mnoho osvícení, abych dokonale popsal vznešenost tohoto cvičení ; řeknu jen mimochodem:

1. Dát se takto Ježíši rukama Mariinýma, znamená napodobovat Boha Otce, jenž nám dal svého Syna skrze Marii a jenž nám uděluje své milosti jen prostřednictvím Marie. To znamená napodobovat Boha Syna, jenž přišel k nám skrze Marii a dal nám příklad, abychom činili, jako on učinil, povzbudil nás, abychom šli k němu použitím téhož prostředku, jehož použil, aby přišel k nám, totiž Marie. To znamená napodobovat Ducha svatého, jenž nám udílí své milosti a své dary prostřednictvím Marie. Není spravedlivé, praví sv. Bernard, aby se vracela milost k svému Původci stejným řečištěm, kterým nám přitekla?

2. Jít takto k Ježíši prostřednictvím Marie, znamená opravdu ctít Ježíše Krista, protože to znamená ukazovat, že nejsme hodni blížit se přímo a sami k jeho nekonečné svatosti pro své hříchy a že potřebujeme Marie, jeho svaté Matky, aby byla naší ochránkyní a prostřednictví u něho, jenž je naším prostředníkem. Blížíme se k němu jako ke svému prostředníku a bratru a zároveň se pokořujeme před ním jako před svým Bohem a soudcem, jedním slovem : cvičíme se v pokoře, která vždy uchvacuje srdce Boží.

3. Zasvětit se takto Ježíši prostřednictvím Marie, znamená vložit do rukou Mariiných své dobré skutky, jež, třebaže se zdají dobré, jsou velmi často pokálené a nehodné pohledu a přijetí Božího, před nímž hvězdy nejsou čisté. Ó, prosme tuto dobrou Matku a Velitelku, aby přijala náš ubohý dar, aby jej očistila, posvětila a zkrášlila, tak aby jej učinila hodný Boha.
Všechen zisk naší duše je menší před Bohem, Hospodářem, aby získal jeho přátelství a jeho milost, než by bylo před králem červivé jablko chudého venkovana, nájemce jeho Veličenstva, k zaplacení nájemného. Co by učinil tento chudák, kdyby byl důvtipný a kdyby dobře pochodil u královny? Zdaž by jí nedal své jablko a zdaž by královna z lásky k chudému venkovanu a z úcty ke králi neodstranila z tohoto jablka, co by bylo červivé a zkažené, nevložila je na zlatou mísu ověnčenou květy a zdaž by se král mohl zdráhat je přijmout i s radostí z rukou královny, která miluje tohoto venkovana? Chcete-li něco obětovat Bohu, praví sv. Bernard, vložte to do rukou Mariiných, nechcete-li být odmítnuti od Boha, protože vše, co konáme, je maličkost.
Avšak vložme to do rukou Mariiných touto pobožností. Jak my se jí darujeme, pokud to možno zcela, a zbavíme se všeho k její cti, bude k nám nekonečně štědřejší a dá nám za vajíčko slepičku. Sdělí se s námi o své zásluhy a ctnosti, vloží naše dárky na zlatou misku své lásky, obleče nás, jako Rebeka oblekla Jakuba v krásný šat svého prvorozeného a jediného Syna Ježíše Krista, to je v jeho zásluhy, jimiž vládne. A tak jakožto její domácí a její služebníci, když jsme se zbavili všeho k její cti, budeme oblečeni ve dvojí šat: v šat ozdoby, vůně, zásluhy a ctnosti Ježíšovy a Mariiny.

4. Dát se takto přesvaté Panně, znamená cvičit se v nejvyšším možném stupni blíženské lásky, neboť dáváme Marii, co máme nejdražšího, aby toho použila podle své vůle k prospěchu živých i mrtvých.

5. Touto pobožností může si zajistit duše své milosti a své zásluhy, ustanovujíc Marii jejich opatrovnicí. Může jí říci s důvěrou:
»Chraň, má drahá Matko, má dobrotivá Velitelko, co jsem vykonala dobrého milostí tvého drahého Syna. Nejsem schopna to ubránit pro svou slabost a nestálost, pro přečetnou zlobu svých nepřátel, kteří neustále na mne dorážejí. Běda, vidíme po všechny dny padat cedry libanonské do bahna a orly, kteří se vznášeli až ke slunci, stávat se nočními ptáky; tisíc spravedlivých padá po mé levici a deset tisíc po pravici. Má mocná a přemocná Panovnice, drž mě, abych nepadla, chraň veškeré mé dobro, aby mně je nerozkradli, svěřuji ti k uschování vše, co mám: vím dobře, kdo jsi, a proto se ti zcela svěřuji. Tys věrná Bohu a lidem, nedopustíš, aby se něco ztratilo z toho, co ti svěřuji. Tys mocná a nic ti nemůže uškodit ani tě oloupit o to, co máš v rukou.
Slova svatého Bernarda vyjadřují v podstatě, co jsem právě řekl. Kdybych měl jen tuto jedinou pohnutku, jež by mě povzbuzovala k této pobožnosti, že totiž je bezpečným prostředkem zachovat se v milosti Boží a rovněž rozmnožovat ji ve mně, musel bych pro ni nesmírně horlit.

6. Tato pobožnost činí duši opravdu svobodnou svobodou dítek Božích. Jako se z lásky k Marii stáváme otroky, tato drahá Velitelka z vděčnosti rozšiřuje nesmírně srdce a dává nám kráčet obrovskými kroky na cestě Božích přikázání. Odstraňuje pravidelné z duše soužení, zármutek a chorobnou úzkostlivost. Pán Ježíš naučil právě této pobožnosti matku Anežku Ježíšovu jako prostředku, jak se zbavit hrozných útrap a zmatků, v nichž byla ponořena. »Staň se«, pravil jí, »otrokyní mé Matky«. Učinila to a ihned přestaly její útrapy.
Abych dodal vážnosti této pobožnosti, musel bych se odvolat na všechny papežské buly a odpustky, listy biskupské k její pochvale, bratrstva, založená k její cti, příklady mnohých světců a velkých osobností, kteří ji konali, ale pomíjím to vše mlčením.

Modlitba svatého růžence alespoň pět desátků

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!