Touha po požitcích

Svět zachvátilo šílenství hledání rozkoší. Nemůže se nabažit hluku a radovánek, aby zakryl svou vlastní vnitřní prázdnotu. Křesťan nepohrdá opravdovou radostí, ale jeho radost vychází z nitra. Proto se nepotřebuje opíjet stále novými podněty.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, líp jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

1. Zavržení se příliš nestarají o úctu k Panně Marii, Matce předurčených. Je pravda, že k Ní výslovně nechovají nenávist, někdy Jí i vzdávají chválu. Říkají, že Ji mají rádi, a dokonce Ji uctívají i nějakým zbožným úkonem. Jinak ale nedovedou snést, aby Ji někdo miloval něžně, protože oni si vůči NÍ vůbec nepočínají něžně jako Jakub. Nevěří, že by mariánská úcta byla nutná ke spáse, a proto hledají, co by mohli vytknout úkonům úcty, kterým se oddávají Mariiny dobré děti a služebníci, aby získali Mariinu náklonnost. Prý stačí, když výslovně nemají k Panně Marii nenávist nebo otevřeně nepohrdají mariánskou úctou. Prý od Panny Marie získali velké milosti a jsou Jejími služebníky, když odříkávají a mumlají k Její cti několik modliteb, aniž by Jí projevovali něžnou lásku a [aniž by] se sami napravili.

2. Zavržení prodávají své právo prvorozenectví, totiž rajské rozkoše, za mísu čočovice, to je za rozkoše pozemské. Smějí se, pijí, jedí, baví se, hrají, tančí atd…, a nenamáhají se, podobně jako Ezau, aby se stali hodnými požehnání nebeského Otce. [Vyjádřeno] třemi slovy: Myslí jenom na zemi, milují jenom zemi, mluví a jednají jenom pro zemi a její rozkoše, přičemž prodávají křestní milost, roucho nevinnosti a nebeské dědictví za chvilkový požitek, za marný dým poct a za kousek tvrdé země, žluté nebo bílé (zlato nebo stříbro).

3. A zavržení neustále nenávidí a pronásledují předurčené, ať otevřeně, nebo potají. [Předurčení] jim jsou na obtíž, [předurčenými] pohrdají, odsuzují je a napodobují, aby je zesměšnili. Tupí je, okrádají, podvádějí je, oslabují, stíhají je a drtí je na prach. Sami si zatím hromadí jmění, oddávají se rozkoším, dělají kariéru, obohacují se, vzmáhají se a žijí v pohodlí.

Čtení z Písma svatého

Byl jeden boháč; odíval se v purpur a jemné plátno a hodoval každého dne přepychově. U jeho vrat ležel jeden žebrák jménem Lazar, plný vředů. Rád by se byl nasytil drobty, které padaly se stolu boháčova, [ale nikdo mu je nedával]. Ba i psi přicházeli a lízali mu vředy. Ten žebrák zemřel a byl donesen anděly do lůna Abrahamova. Také boháč zemřel a byl pohřben. Když v pekelných mukách pozdvihl své oči, z daleka spatřil Abrahama a v jeho lůně Lazara. I zvolal: ,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí konec svého prstu ve vodě a ochladí mi jazyk, neboť se velice trápím v tomto plameni.‘ Ale Abraham mu řekl: ,Synu, rozpomeň se, že se ti vedlo dobře v tvém životě, a Lazarovi zle. Nyní pak on se zde těší, ty se však trápíš. (Lk 16,19-26)

Nuže, boháči, zaplačte a naříkejte nad svými bědami, které vás stihnou! Vaše bohatství shnilo a vaše roucha jsou moly prožrána. Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude svědčit proti vám a stráví jako oheň vaše tělo. Nashromáždili jste si ve dnech posledních poklady [hněvu]. Hle, zadržená mzda dělníků, kteří vaše pole požali, volá vzhůru a jejich volání se dostalo k uším Pána zástupů. Hýřili jste na zemi a v rozkoších jste své srdce vykrmili v den zabíjení. (Jak 5, 1-5)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Dej, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždy mysleli na duchovní věci a plnili to, co se ti líbí slovem i skutkem. Amen.

Ó Maria, příčino naší radosti, nauč mě hledat pravou radost v Bohu. Amen.

Následování Krista – Tomáš Kempenský

O soudu a trestech za hříchy

1. Při všem pamatuj na konec; na to, jak staneš před přísným soudcem, jemuž není nic skryto, jejž nelze usmířit dary, jenž nepřijímá výmluv, ale který bude soudit podle spravedlnosti. Přeubohý a pošetilý hříšníku, co odpovíš Bohu, který zná všechny tvé špatnosti, když se někdy bojíš i tváře rozhněvaného člověka? Proč se nezajistíš pro den soudu, kdy nikdo nemůže být omluven nebo obhájen jiným, ale každý bude sám sobě dost těžkým břemenem?

Nyní je tvá námaha užitečná, pláč Bohu příjemný, lkaní může být vyslyšeno, bolest může být zadostiučiněním a očištěním.

2. Veliký a spasitelný očistec má zde trpělivý člověk, který i tehdy, když zakouší bezpráví, se více rmoutí nad zlobou bližního, než pro svou křivdu; který se rád modlí za protivníky a ze srdce odpouští viny; který neváhá prosit jiné za prominutí; který se spíše smiluje než rozhněvá; který si často činí násilí a snaží se úplně podrobit tělo duchu.

Lépe je se nyní očišťovat od hříchů a zbavovat se chyb, než je ponechávat až budoucímu očišťování. Klameme opravdu jen sami sebe, když nezřízeně milujeme své tělo.

3. Co bude onen oheň stravovat jiného než tvé hříchy? Čím víc se nyní šetříš a hovíš tělu, tím krutěji potom budeš pykat a tím více látky chystáš k spálení.

Čím člověk hřešil, za to bude trestán. Tam budou líní poháněni žhavými ostny a nenasytní trápeni nesmírným hladem a žízní. Tam smilníci a milovníci rozkoší budou ponořeni do hořící smůly a smrduté síry a závistiví budou bolestí výt jako vzteklí psi.

4. Každý hřích bude mít svá vlastní muka. Tam pyšní budou zahrnováni veškerou hanbou a lakomci budou trpět nejnuznější bídu. Tam bude jediná hodina trestu těžší než zde sto let v nejtužším pokání. Tam nebude pro zavržené žádného odpočinku ani potěšení, zatímco zde přece jen někdy ustává člověk od práce a těší se s přáteli.

Zde se nyní trap pro své hříchy a lituj jich, abys v den soudu byl bezstarostný s blaženými. Tehdy totiž budou stát spravedliví s velikou jistotou proti těm, kteří je sužovali a utlačovali (srov. Mdr 5,1). Tu povstane jako soudce ten, kdo nyní se pokorně podrobuje lidským soudům. Zde bude pln důvěry chudý a pokorný, kdežto pyšný bude ze všech stran obklíčen strachem.

5. Tehdy se ukáže, že byl na tomto světě moudrý, kdo se naučil být pošetilý a opovržený pro Krista. Tehdy se stane potěšením každé trpělivé snášení útrap a každá podlost musí zavřít ústa (Ž 107,42). Tehdy se budou radovat všichni zbožní a truchlit všichni bezbožníci. Tehdy zajásá umrtvené tělo víc, než kdyby se bylo ustavičně živilo rozkošemi. Tehdy se zaskví chatrný šat a nádherné roucho ztratí lesk.

Tehdy dojde největší chvály chudobný domek, než pozlacený palác. Tehdy více prospěje statečná trpělivost, než všechna moc světa. Tehdy bude více povýšena prostá poslušnost, než všechno světské chytračení.

6. Tehdy více potěší čisté a dobré svědomí než učená moudrost. Tehdy bude více vážit pohrdání bohatstvím než všechny poklady země. Tehdy budeš mít větší požitek z nábožné modlitby než z vybrané hostiny. Tehdy ti bude větší radostí mlčení, jež jsi zachovával, než všechny dlouhé rozhovory. Tehdy budou více platit svaté skutky než mnoho krásných slov. Tehdy ti bude větší slastí přísný život a tuhé pokání než všechny světské rozkoše.

Uč se snášet menší útrapy nyní, abys mohl být potom osvobozen od těžších. Dokaž nejdříve zde, nač stačíš potom. Jestli nyní nevydržíš tak málo, jak budeš moci snášet věčná muka? Jestliže tě už i nepatrné soužení činí tak netrpělivým, co teprv s tebou udělá peklo? Je tomu vskutku tak, že se nemůžeš těšit z obojího: veselit se tady na světě a později vládnout s Kristem.

7. Co by ti prospělo, kdybys žil až do dneška v ustavičných poctách a rozkoších, a náhle musel v tuto chvíli zemřít? Všechno tedy je nicotnost, kromě lásky k Bohu a služby jemu jedinému. Kdo totiž miluje Boha z celého srdce, nebojí se ani smrti, ani trestů, ani soudu, ani pekla, neboť dokonalá láska zjednává bezpečný přístup k Bohu. Koho však dosud těší hřešit, není divu, že ten se bojí smrti a soudu.

Přesto je dobré, aby tě od zlého zdržoval aspoň strach z pekla, když tě od toho neodvrací láska k Bohu. Neboť kdo nedbá Boží bázně, nedokáže nadlouho vytrvat v dobrém, nýbrž velmi rychle upadá do ďáblových osidel.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Dies irae

(Sekvence ze mše za zemřelé)

Dies irae dies illa, Solvet saeclum in favilla: Teste David cum Sibylla.	„Onen den, den hněvu lkavý zruší čas, dým vzejde tmavý,“ David, Sibylla tak praví.
Quantus tremor est futurus, Quando iudex est venturus, Cuncta stricte discussurus!	Strašné chvění, bázeň hrozná, až se tvorstvo Soudci přizná, jenž hned řeší vše a pozná.
Tuba mirum spargens sonum Per sepulcra regionum Coget omnes ante thronum.	Zní hlas trouby divně duně, volá spáče v hrobu lůně, Pán kde sedí na svém trůně.
Mors stupebit et natura, Cum resurget creatura, Iudicanti responsura.	Smrt a příroda tu trnou, když se těla z hrobu hrnou k Soudci, každý s hříšnou skvrnou.
Liber scriptus proferetur, In quo totum continetur, Unde mundus iudicetur.	Přinesena psaná kniha, je v ní všecka hříchů tíha, z ní pak Soudce viny stíhá.
Iudex ergo cum sedebit, Quidquid latet apparebit: Nil inultum remanebit.	Soudce zasedat až bude, zjeví se, co skryto všude. Bez pomsty zda něco zbude?
Quid sum miser tunc dicturus? Quem patronum rogaturus, Cum vix iustus sit securus?	Co mám, běda, promluviti? Obhájcem kdo má mi býti, když i dobrý hrůzu cítí?
Rex tremendae maiestatis, Qui salvandos salvas gratis: Salva me, fons pietatis.	Hrůzné Velebnosti Králi! Spasiž, kdož si spásy přáli. Spas mne, Lásky zdroji stálý!
Recordare Iesu pie, Quod sum causa tuae viae: Ne me perdas illa die.	Vzpomeň si, ó, Jesu milý, žes šel pro mne k svému cíli. Nezatrať mne v oné chvíli!
Quaerens me, sedisti lassus: Redemisti crucem passus: Tantus labor non sit cassus.	Klesl’s, hledaje mne, znaven. Pro mne byl kůl Kříže vstaven. Nebuď čin ten plodů zbaven!
Iuste iudex ultionis, Donum fac remissionis, Ante diem rationis.	Soudce pomsty spravedlivé, dej dar odpuštění dříve, nežli sečteš viny křivé!
Ingemisco, tamquam reus: Culpa rubet vultus meus: Supplicanti parce Deus.	Sténám pod vinami svými, líce hříchy růmění mi. Slituj se nad vzdechy mými!
Qui Mariam absolvisti, Et latronem exaudisti, Mihi quoque spem dedisti.	Marii’s dal rozhřešení, lotr hříšníkem již není, já též čekám vykoupení.
Preces meae non sunt dignae: Sed tu bonus fac benigne, Ne perenni cremer igne.	Nehodně tě prosím, Pane, dobrotou však tvou se stane: kol mne oheň nezaplane.
Inter oves locum praesta, Et ab haedis me sequestra, Statuens in parte dextra.	Rač mne mezi ovce vzíti, od kozlů mne odděliti, dej mi po pravici dlíti!
Confutatis maledictis, Flammis acribus addictis, Voca me cum benedictis.	Až se zachvějí kdys klatí, že je ostrý plamen schvátí, rač mne k sobě povolati!
Oro supplex et acclinis, Cor contritum quasi cinis: Gere curam mei finis.	Duše prosí, lká, se rmoutí, v popel mé se srdce hroutí, rač smrt dobrou poskytnouti!
Lacrimosa dies illa, Qua resurget ex favilla	Slzavým dnem bude, Pane, o němž viník k Soudu vstane
Iudicandus homo reus. Huic ergo parce, Deus:	z hrobového svého lože! Tohoto pak šetři, Bože!
Pie Iesu Domine, Dona eis requiem. Amen.	Milý Pane Ježíši, dej jim odpočinutí! Amen.