Smyslnost

Ze všech stran na nás vane zamořený vzduch necudnosti. I ty nejušlechtilejší věci vzájemného obcování jsou vláčeny špínou. Pravá láska a pravé štěstí pochází od Boha a je čisté a svaté.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ (Mt 5,8)

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, lip jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Vzhledem k naší slabosti a křehkosti je velmi nesnadné, abychom v sobě uchovali milosti a poklady, jichž se nám dostalo od Boha.

1. Tento poklad, cennější než nebe i země, máme v nádobách křehkých: Ten poklad máme v nádobách hliněných, v porušitelném těle a v duši nestálé, kterou znepokojuje a skličuje každá maličkost.

2. Protože démoni jako vychytralí zlodějové by nás rádi znenadání zaskočili, aby nás okradli a oloupili, ve dne v noci číhají na příhodný okamžik a bez přestání obcházejí, aby nás pohltili a aby nás v jediném okamžiku a jediným hříchem zbavili všech milostí a zásluh, které jsme získávali po mnoho let. Jejich zloba, jejich zkušenost, jejich úskoky a jejich počet nám musí nahánět obrovský strach z takového neštěstí, když vidíme, jak byly zaskočeny, okradeny a o všechno nešťastně oloupeny i osoby, které byly více [než my] naplněné milostmi, bohatší ctnostmi, hlouběji utvrzené zkušeností a vyspělejší ve svatosti. Kolik libanonských cedrů a nebeských hvězd jsme už viděli, jak žalostně padly a ve chvilce ztratily všechnu svou výši a jas! Odkud se vzala tato podivná změna? Nebylo to z nedostatku milosti, protože ta nechybí nikomu, ale z nedostatku pokory. Pokládali se za silnější a mocnější, než jakými byli, a domnívali se, že jsou schopni uchránit si své poklady sami. Důvěřovali sobě samým a opírali se sami o sebe. Svůj dům považovali za dost bezpečný a své truhly za dost pevné, aby chránily ten drahocenný poklad milosti. Pro tuto neznatelnou oporu, kterou měli sami v sobě (ačkoli se jim zdálo, že se opírají jedině o milost Boží), nejvýš spravedlivý Pán dopustil, aby byli okradeni, když je zanechal napospas sobě samým. Běda! Kdyby bývali znali tu obdivuhodnou mariánskou úctu, kterou ukážu dále, byli by svěřili svůj poklad mocné a věrné Panně a Ona by jim jej chránila jako svůj vlastní majetek, dokonce by se k tomu zavázala, [aby to pro Ni vyplývalo] ze spravedlnosti.

3. Je nesnadné, abychom vytrvali v milosti, protože svět je neobyčejně zkažený. Je v nynější době zkažený do té míry, že zbožná srdce se jím téměř nevyhnutelně musí pošpinit, a když ne přímo blátem, tak alespoň jeho prachem. Jedná se tedy o zvláštní zázrak, když někdo zůstane pevným uprostřed tohoto dravého přívalu, aniž by byl smeten, nebo když zůstane pevným uprostřed tohoto rozbouřeného moře, aniž by byl potopen nebo oloupen piráty a korzáry, nebo když zůstane pevným uprostřed tohoto zamořeného vzduchu, aniž by utrpěl újmu. To Panna, jedinečným způsobem věrná, v Níž ten had nikdy neměl žádný podíl, to Ona koná ten zázrak pro ty, kteří Ji milují tímto krásným způsobem.

Čtení z Písma svatého

„Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ,Nezcizoložíš!’ Já však pravím vám, že každý, kdo hledí na ženu s hříšnou touhou, již s ní zcizoložil v svém srdci. Pohoršuje-li tě tvé oko pravé, vyloupni je a odhoď od sebe; neboť je ti prospěšnější, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby bylo celé tvé tělo uvrženo do pekla. A pohoršuje-li tě tvá ruka pravá, utni ji a odhoď od sebe, neboť je ti prospěšnější, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby bylo celé tělo uvrženo do pekla.“ (Mt 5,27-30)

Odpověděl jim Ježíš: „Mýlíte se, poněvadž neznáte Písma ani moc Boží. Neboť při vzkříšení se nebudou ani ženit ani vdávat, nýbrž budou jako andělé Boží v nebi. (Mt 22,20-30)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Všemohoucí, milosrdný Bože, shlédni milostivě na naše prosby a osvoboď naše srdce od pokušení nemravných myšlenek, abychom se stali důstojným příbytkem Ducha Svatého. Pane, zapal naši mysl a srdce ohněm Ducha svatého, abychom ti sloužili čistým tělem a naše čisté srdce, aby ti bylo milé. Amen.

Ó Maria, pro své Neposkvrněné Početí ochraňuj čistotu mého těla a svatost mé duše.
Amen.

Následování Krista – Tomáš Kempenský

O nezřízených žádostech

1. Kdykoliv si člověk něčeho nezřízeně žádá, ihned je v nitru znepokojen. Pyšný a lakomec nemá pokoje nikdy; chudý a pokorný duchem žije v trvalém míru. Člověk, který dosud není sám v sobě dokonale umrtven, upadá snadno v pokušení a podléhá i v docela nepatrných věcech.

Nepevný duchem, dosud jaksi tělesný a nakloněn smyslovým věcem, nesnadno se může úplně odtrhnout od pozemských žádostí. A proto často mívá zármutek, když se jich straní; snadno se též rozčiluje, když se mu někdo staví na odpor.

2. Dosáhne-li však toho, po čem touží, ihned je obtížen provinilým svědomím, poněvadž následoval nezřízenou vášeň, a ta nepřináší hledané uklidnění. Pravý klid srdce tedy najdeme, jen když odporujeme nezřízeným vášním, a ne, když jim hovíme.

Proto není pokoje v srdci tělesného člověka, ani v člověku oddaném pozemským věcem, nýbrž jen v člověku vroucím a duchovním.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Ave verum corpus, natum de Maria Virgine, vere passum, immolatum in cruce pro homine.	Buď pozdraveno pravé tělo, narozené z Marie Panny, skutečně trpící, obětované na kříži za člověka.
Cuius latus perforatum fluxit aqua et sanguine esto nobis prægustatum in mortis examine.	Z jeho probodeného boku vytekla voda i krev, buď nám předchutí při zkoušce smrti.
O Iesu dulcis, O Iesu pie, O Iesu, fili Mariae. Miserere mei.	Ó Ježíši sladký, ó Ježíši dobrotivý, Ó Ježíši, synu Marie. Smiluj se nade mnou.