Moc a sláva

Lidé na světě usilují o čest a moc. Nevyhýbají se ani podlosti, aby dosáhli pozemské slávy, která je pomíjivá. Ježíš nás učí, že pozemské pocty nejsou ničím ve srovnání s věčnou slávou.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, lip jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Chování předurčených

1. Vysedávají doma se svou matkou. To znamená: Mají rádi ústraní. Jsou niterní, oddávají se modlitbě, ale [jen] podle příkladu a ve společnosti své Matky Panny Marie, jejíž veškerá sláva je uvnitř a která během celého svého života měla tolik ráda ústraní a modlitbu. Je pravda, že někdy vyjdou ven do světa, ale je to [jen] z poslušnosti vůle Boží a vůle jejich drahé Matky, aby plnili povinnosti svého stavu. Jakkoli velkými se jeví věci, které konají navenek, ještě mnohem více si cení toho, co budují uvnitř sebe samých ve svém nitru ve společnosti Panny Marie, protože tam vytvářejí veliké dílo své dokonalosti, ve srovnání s nímž jsou všechny ostatní práce jen dětskou hrou. Proto zatímco jejich bratři a sestry pracují někdy navenek s velkou silou, důmyslem a úspěchem, chváleni a uznáváni světem, oni ve světle Ducha Svatého poznávají, že mnohem více slávy, dobra a rozkoše je v tom, když přebývají skryti v ústraní s Kristem, svým vzorem, v úplné a dokonalé podřízenosti své Matce, než aby sami od sebe konali ve světě divy v řádu přirozenosti i milosti, jak to dělá tolik Ezauů a zavržených. Sláva a bohatství v domě jeho: Sláva pro Boha a bohatství pro člověka se nalézají v domě Mariině.

Pane Ježíši, jak milý je Tvůj příbytek! „Vrabec si nalezl dům, aby v něm bydlel, a hrdlička hnízdo, aby tam uložila svá mláďata.“ Jak šťastný je člověk, který přebývá v domě Mariině, kde sis Ty první učinil příbytek! V tomto Domě předurčených člověk přijímá pomoc od Tebe samotného a upravuje tam ve svém srdci výšiny a stupně všech ctností, aby se v tomto slzavém údolí pozdvihl k dokonalosti. Jak milý je Tvůj příbytek…

2. Předurčení něžně milují a opravdově uctívají Pannu Marii jako svou milou Matku a Paní. Milují Ji nejen ústy, ale doopravdy. Uctívají Ji nejen vnějškově, ale v hloubi srdce. Jako Jakub se vyhýbají všemu, co by se Jí mohlo nelíbit, horlivě konají všechno, o čem si myslí, že by jim získalo Její náklonnost. Přinášejí a dávají Jí ne dvě kůzlata jako Jakub Rebece, nýbrž, jak je těmito dvěma kůzlaty znázorněno, dávají Marii své tělo a svou duši se vším, co k nim patří: 1) Aby je přijala jako věc, která Jí náleží. 2) Aby je zabila a usmrtila hříchu a jim samým tím, že je stáhne, svleče z jejich vlastní kůže a ze sebelásky, aby se tak zalíbili Ježíši, Jejímu Synu, který chce mít za své přátele a učedníky jen ty, kdo jsou mrtvi sami sobě. 3) Aby je připravila podle chuti nebeského Otce a k Jeho největší slávě, kterou zná Ona lépe než kterákoli jiná stvořená bytost. 4) A aby Její péčí a Jejími přímluvami toto tělo a tato duše byly lahodným pokrmem, hodným úst a požehnání nebeského Otce, když jsou docela očištěné od každé poskvrny, docela umrtvené, docela svlečené z kůže a docela upravené.

Nebudou snad toto všechno činit osoby předurčené, kterým bude po chuti dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu rukama Mariinýma, kterému je učíme, a které je budou věrně konat, aby Ježíši a Marii osvědčily účinnou a odhodlanou lásku?

Zavržení dost [často] tvrdí, že mají rádi Ježíše, že mají rádi a uctívají Marii, avšak nemilují ze své podstaty nebo ne až natolik, že by Jim obětovali své tělo s jeho smysly a svou duši s jejími vášněmi, jako to dělají předurčení.

3. Předurčení jsou podřízeni Panně Marii a poslouchají Ji jako svou laskavou Matku podle příkladu Krista, který ze třiatřiceti let, po která žil na zemi, třicet let využil k oslavě Boha, svého Otce, tím, že byl dokonale a úplně podřízen své svaté Matce. Předurčení poslouchají Marii a přesně se řídí Jejími radami, jako se řídil radami Rebečinými malý Jakub, kterému Rebeka řekla: Můj synu, drž se mých rad nebo jako hosté na svatbě v Káně, kterým Panna Maria řekla: Cokoli vám řekne, učiňte. Jakubovi se proto, že poslechl svou matku, jakoby zázrakem dostalo požehnání, ačkoli přirozeně je neměl mít. Hosté na svatbě v Káně proto, že se řídili radou Panny Marie, byli poctěni prvním zázrakem Krista, který na prosbu své svaté Matky proměnil vodu ve víno. Právě tak všichni, kdo až do konce věků budou dostávat požehnání nebeského Otce a budou poctěni obdivuhodnými Božími věcmi, budou přijímat tyto milosti jenom proto, že budou dokonale poslouchat Marii. Ezauové naproti tomu ztratí své požehnání, protože se Panně Marii nepodřídili.

4. Předurčení mají velikou důvěru v dobrotu a moc Panny Marie, své laskavé Matky. Bez přestání se dovolávají Její pomoci. Dívají se na Ni jako na Polárku, aby dopluli do správného přístavu. S velikou otevřeností srdce Jí odhalují své bolesti a své potřeby. Přimykají se k Jejím prsům milosrdenství a sladkosti, aby se jim na Její přímluvu dostalo odpuštění hříchů nebo aby okoušeli Její mateřskou sladkost ve svých strastech a souženích. Dokonce se vrhají do Jejího láskyplného panenského lůna, obdivuhodným způsobem se v něm ukrývají a ztrácejí, aby tam byli obklopeni čistou láskou, aby se tam očistili od sebemenších poskvrn a aby tam plně nalezli Ježíše, který tam sídlí jako na svém přeslavném trůnu. Jaké to štěstí! Nedomnívej se, říká P. Querric, že je větším štěstím přebývat v lůně Abrahámově než v lůně Mariině, neboť tam Pán umístil svůj trůn. Zavržení naproti tomu, protože skládají všechnu důvěru jenom v sebe, spolu s marnotratným synem jedí jenom to, co žerou vepři. Spolu s ropuchami se živí jenom zemí. Spolu se světskými lidmi milují jenom věci viditelné a vnějškové a vůbec neokoušejí lahodnost lůna a prsů Mariiných. Vůbec nepociťují bezpečnou oporu a jistotu důvěry, kterou předurčení zakoušejí v Panně Marii, své laskavé Matce. Bídně milují venku svůj hlad, jak říká svatý Řehoř, protože nechtějí okoušet lahodnost, která je zcela připravena v nitru jich samých a v nitru Ježíšově a Mariině.

5. A předurčení se drží cest Panny Marie, své dobrotivé Matky, to znamená: Řídí se podle Ní, a právě proto jsou opravdu šťastní a zbožní. Nesou neomylnou známku svého předurčení, jak jim říká tato dobrá Matka: Blažení, kdo se drží mých cest. To znamená, že „blažení jsou ti, kdo s pomocí Boží milosti konají Moje ctnosti a kráčejí ve stopách Mého života. Jsou šťastni na tomto světě během svého života pro hojnost milostí a sladkostí, které jim udílím ze své plnosti, a to hojněji než jiným, kteří se podle Mne neřídí tak přísně. Jsou šťastni v hodině své smrti, která je [pro ně] příjemnou a klidnou a při níž jsem obvykle ku pomoci, abych je sama dovedla do věčných radostí. A nakonec budou šťastni na věčnosti, protože nikdy nebyl zatracen nikdo z Mých dobrých služebníků, kteří během svého života napodobovali Mé ctnosti.“ Naproti tomu zavržení jsou nešťastni během svého života i při své smrti i na věčnosti, protože Pannu Marii v Jejích ctnostech vůbec nenapodobují a spokojují se s tím, že někdy vstupují do Jejích bratrstev nebo odříkávají několik modliteb k Její cti nebo konají nějakou jinou vnějškovou pobožnost. Panno Maria, moje milá Matko, jak jsou šťastni, a opakuji se zaníceným srdcem, jak šťastni jsou ti, kdo se vůbec nedají svést nějakou nepravou úctou k Tobě a věrně se drží Tvých cest, rad a příkazů! Ale jak nešťastní a zlořečení jsou ti, kdo zneužívají úcty k Tobě a nedrží se přikázání Tvého Syna: Zlořečení všichni, kdo se uchylují od Tvých přikázání.

Čtení z Písma svatého

Když pozoroval, jak si pozvaní vybírají čestná místa, řekl také jim podobenství: „Když budeš pozván od někoho na svatbu, nesedej na čestné místo! Mohl by snad býti vzácnější než ty pozván od něho a mohl by tvůj i jeho hostitel přijíti a říci ti: ,Udělej tomuto místo!‘ Pak bys musel s hanbou seděti na místě posledním. Ale když budeš pozván, jdi, posaď se na poslední místo! Až pak přijde tvůj hostitel a řekne ti: příteli, posedni výše!‘ to ti bude k poctě před spolustolujícími. Neboť kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 14,7-11)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Bože, ty se stavíš proti pyšným a pokorným uděluješ svou milost; daruj nám ctnost pravé pokory, jejíž vzor dal věřícím tvůj jednorozený Syn, který sám na sobě ji ukazuje, a dej, ať nikdy neprovokujeme Tvou nelibost naší pýchou, ale raději svou podřízeností získáváme dary Tvé milosti.
Amen.

Ó Maria, služebnice Páně, nauč mě, že velikost člověka spočívá ve službě. Amen.

Následování Krista – Tomáš Kempenský

Kterak třeba žít před Bohem v pravdě a pokoře

1. Synu, žij před mou tváří v pravdě a stále mě hledej s upřímným srdcem. Kdo žije přede mnou v pravdě, je chráněn před zlými útoky a pravda ho osvobodí od svůdců a hanobitelů. Osvobodí-li tě pravda, budeš opravdu svobodný a nebudeš dbát klamných lidských řečí.

Pane, pravdivé je, co říkáš; tak, prosím, kéž se stane i se mnou. Tvá pravda nechť mě poučuje; ona nechť mě chrání a zachová až k spasitelnému konci. Ona nechť mě osvobodí od každé zlé žádosti a nezřízené lásky, a budu žít s tebou ve velké svobodě srdce.

2. Naučím tě, mluví Pravda, co je spravedlivé a mně milé. Mysli na své hříchy s velikou ošklivostí a lítostí, a pro své dobré skutky si nikdy na sobě nezakládej.

Jsi opravdu hříšník, zotročovaný a spoutaný mnoha nezřízenými vášněmi. Sám od sebe vždycky tíhneš jen k nicotě: snadno propadáš lehkomyslnosti. Nemáš nic, čím by ses mohl chlubit; ale zato mnoho, zač by ses měl hanbit; neboť jsi mnohem slabší, než dokážeš pochopit.

3. Nic z toho, co konáš, ať se ti nezdá velké. Nic ať se ti nejeví důležité, nic vzácné a podivuhodné, nic slavné; nic vznešené, nic opravdu chvályhodné a žádoucí – mimo to, co je věčné. Nade všechno ať se ti líbí věčná pravda a stále ať se ti protiví tvá veliká ubohost.

Ničeho se tak neboj, nic tak nehaň a před ničím tak neutíkej, jako před svými chybami a hříchy, které tě mají více bolet, než jakákoli světská ztráta. Někteří si vůči mně nevedou upřímně; z jakési zvědavosti a domýšlivosti chtějí poznat má tajemství a pochopit Boží vznešenost, ale zanedbávají sebe a svou spásu. Ti často pro svou pýchu a všetečnost upadají do velkých pokušení a hříchů, protože já se od nich odvracím.

4. Boj se Božího soudu, strachuj se hněvu Všemohoucího. Neposuzuj skutky Nejvyššího, ale zkoumej své hříchy, kolikrát ses jich dopustil a kolik dobrého jsi opomenul.

Jedni chovají svou zbožnost jen v knihách, druzí v obrazech, třetí zase ve vnějších znameních a způsobech. Někteří mě mají v ústech, ale v srdci je toho pramálo. A jsou jiní, kteří s osvíceným rozumem a očištěným srdcem stále dychtí po věčných věcech, neradi slýchají o pozemských a přirozeným potřebám posluhují s nechutí. Ti slyší, co v nich hovoří Duch pravdy. Učí je pohrdat pozemskými věcmi a milovat nebeské; nedbat o svět a ve dne v noci toužit po nebi.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Žalm 50 – Král David lituje svého hříchu

Smiluj se nade mnou, Bože, dle svého velkého milosrdenství,
a dle množství svých slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně omyj mne od mé nepravosti,
a od hříchu mého očisti mne.
Neboť svou nepravost já poznávám,
a hřích můj přede mnou je vždycky.
Proti tobě samému jsem se prohřešil,
a co zlé je před tebou, učinil jsem,
abys byl shledán spravedliv ve svých řečech,
abys zvítězil, když souzen býváš.
Neboť hle, v nepravostech jsem se počal,
a v hříších počala mne matka moje.
Neboť, hle, upřímnost je ti milá.
Neznámou a skrytou svou moudrost oznámil‘s mi.
Pokrop mne ysopem, abych byl očištěn,
omyj mne, abych nad sníh zbělel.
…