Matka Kristova a jeho mystického těla

Celá Mariina velikost a vznešenost je založena na jejím mateřství s Bohem. Není však jen matkou Kristovou, ale také matkou jeho mystického těla (Církve), jehož my jsme údy.
Kristus jí v osobě svého nejoblíbenějšího učedníka svěřil z kříže celé lidstvo. Proto je Maria ve skutečnosti také naší matkou.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó, Maria, Neposkvrněná Panno a Matko Boží!
Ty jsi vyvolená dcera Otce,
věrná nevěsta Ducha Svatého
a nejčistší matka Ježíšova.

Protože jsi Ježíšova matka, jsi také naše matka.
Jsi moje matka, moje Paní a Královna!

Vypros mi osvícení a lásku Ducha svatého,
abych tě stále lépe poznával a více miloval.
Budu-li zcela patřit tobě, budu také zcela patřit Ježíši.

Celý se Ti dávám, ó Maria, Tobě samé chci patřit. Amen.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te preces qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Litanie k Duchu svátému
(Pro soukromou pobožnost)

Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.

Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás.

Otče z nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože, …
Duchu svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,

Duchu svatý, vycházející z Otce i Syna,
Duchu svatý, rovný Otci i Synu,
Duchu, z jehož vnuknutí mluvili svatí lidé Boží,
Duchu, vydávající svědectví o Kristu,
Duchu, který nás učíš veškeré Pravdě,
Duchu, který jsi sestoupil na Pannu Marii,
Duchu, který jsi v podobě holubice sestoupil na Krista,
Duchu, který ses zjevil nad apoštoly v ohnivých jazycích,
Duchu Páně, který jsi naplnil celou zemi,
Duchu Boží, který v nás přebýváš,
Duchu moudrosti a rozumu,
Duchu rady a síly,
Duchu umění a zbožnosti,
Duchu bázně Boží,
Duchu milosti a slitovnosti,
Duchu víry, naděje a lásky,
Duchu pokory a čistoty,
Duchu pokoje a tichosti,
Duchu, který zkoumáš i hlubiny Boží,
Duchu, který za nás prosíš vzdechy nevyslovitelnými,
Duchu, který řídíš Církev,
Duchu, v němž jsme znovuzrozeni,
Duchu osvojení dětí Božích,

Milostiv nám buď, odpusť nám Pane.
Milostiv nám buď, vyslyš nás Pane.
Ode všeho zlého, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu, …
Od pokušení a úkladů ďáblových,
Od odpírání poznané pravdě,
Od zatvrzelosti a nekajícnosti,
Od nečistoty duše i těla,
Od domýšlivosti a malomyslnosti,
Od smrti věčné,

I když jsme hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abys nám ráčil vnuknout ošklivost ke hříchu, …
Abys ráčil osvěcovat naše mysli svým světlem,
Abys ráčil vtisknout svůj zákon do našich srdcí,
Abys nás ráčil roznítit ohněm své lásky,
Abys nám ráčil udělit ducha pravé zbožnosti,
Abys nás ráčil vést cestami spásy,
Abys nám ráčil udělit umění, jehož jediného je nám zapotřebí,
Abys nás ráčil povzbuzovat ke konání dobra,
Abys nám ráčil popřát zásluhu ctnosti,
Abychom žili duchem a nepovolovali žádostem těla,
Abychom pamatovali, že jsme Tvým chrámem, a neposkvrňovali své údy,
Abychom nezarmucovali Tebe, Ducha svatého,
Abychom se snažili zachovat jednotu ducha ve svazku pokoje,
Abychom setrvali v dobrém až do konce,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

V. Duchu svatý, naplň srdce svých věrných.
R. A zapal v nich oheň své božské lásky.
Modleme se:
Pane, prosíme, ať je při nás moc Ducha svatého, která by naše srdce milostivě očistila a chránila nás ode všech protivenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Bůh chce Marii pro posvěcení duší

Nejsvětější Trojice po všechny dny neviditelně zachovává ve svaté Církvi postup, jaký dodržovala při Kristově Vtělení a Jeho prvním příchodu, a bude jej zachovávat až do konce věků.

Bůh Otec shromáždil všechny vody a nazval je mořem, [latinsky] maria. Shromáždil všechny své milosti a nazval je Marií, [latinsky] Maria.“ Tento Bůh má přebohatou pokladnici nebo sklad, kde je ukryto všechno krásné, skvělé, vzácné a drahocenné, i Jeho vlastní Syn. Touto ohromnou pokladnicí není nikdo jiný než Maria. Světci Ji nazývají pokladnicí Páně, z jejíž plnosti jsou lidé obohacováni.

Bůh Syn svěřil své Matce všechno, co získal svým životem a smrtí, své nekonečné zásluhy a obdivuhodné ctnosti. Ji učinil správkyní pokladu, který Mu Otec dal za dědictví. Jejím prostřednictvím převádí své zásluhy na své údy, Jejím prostřednictvím uděluje své ctnosti a rozdává své milosti. Ona je tedy Jeho tajemným přívodem, Jeho řečištěm, kterým On dává jemně a hojně průchod svému milosrdenství.

Bůh Duch Svatý svěřil své nevýslovné dary Marii, své věrné Snoubence, a Ji vyvolil za rozdavatelku všeho, co má. Ona tedy rozděluje všechny Jeho dary a milosti, komu chce, kolik chce, jak chce a kdy chce. Lidé nedostávají žádný nebeský dar, aniž by prošel Jejíma panenskýma rukama. Taková je totiž vůle Boha, který chtěl, abychom všechno měli skrze Marii. Tak chce Bůh obohatit, vyvýšit a poctít Tu, která se stala chudou, která se ponižovala a která se v hluboké pokoře po celý svůj život skrývala až na dno nicoty. To je smýšlení Církve a svatých Otců.

Kdybych mluvil k dnešním osvícencům, pak všechno, co říkám prostě, bych podrobně dokazoval z Písma svatého a z výroků svatých [církevních] Otců. Citoval bych latinské texty i s mnoha pádnými důvody, o nichž se lze dočíst ve spisu P. Poirého Trojí koruna Panny Marie. Protože však mluvím zejména k lidem chudým a prostým, kteří mají dobrou vůli a více víry než zástupy učenců, věří prostěji, a tedy s větší zásluhou, spokojím se s tím, že jim prostě prohlásím pravdu, a nebudu se zdržovat všemi těmi latinskými citáty, kterým nerozumějí. Avšak několik jich přece uvedu, aniž bych je příliš vyhledával. Ale pokračujme dále.

Protože milost zdokonaluje naši přirozenost a sláva je završením milosti, je jisté, že Pán Ježíš je i v nebi právě tak Synem Panny Marie, jako jím byl na zemi. Proto si také [provždy] zachoval podřízenost a poslušnost, jakou má dítě, které je ze všech nejdokonalejší, vůči Té nejlepší ze všech matek.

Avšak musíme dát pozor, abychom touto závislostí nerozuměli nějaké ponížení nebo nedokonalost v Kristu. Neboť Maria, která je nekonečně níže než Její Syn-Bůh, Mu neporoučí tak, jak by poroučela pozemská matka svému dítěti, které je jí podřízeno. Maria nežádá, nechce a nekoná nic, co by bylo proti věčné a nezměnitelné vůli Boží, protože Ona, právě tak jako všichni svatí, je celá připodobněna Bohu působením Jeho milosti a slávy. Když tedy sv. Bernard, sv. Bernardin, sv. Bonaventura aj. píší, že všechno na nebi i na zemi, dokonce sám Bůh, je podřízeno Panně Marii, chtějí tím říci, že moc, kterou Jí Bůh dal, je tak velká, že se zdá, jako by se rovnala samotné moci Boží. Její modlitby a prosby jsou totiž u Boha tak mocné, že je vůči své Velebnosti pokládá za rozkazy v tom smyslu, že nikdy neodporuje prosbě své drahé Matky, protože Ona je vždy pokorná a vždy ve shodě s Jeho vůlí.

Už i Mojžíš silou své modlitby zadržel Boží hněv nad Izraelity tak mocným způsobem, že mu nejvyšší a nekonečně milosrdný Bůh nemohl odporovat a žádal ho, aby Mu nebránil v hněvu a v potrestání toho odbojného národa. Co si tedy tím spíše máme myslet o prosbě pokorné Marie, důstojné Matky Boží, která je před Jeho Velebností mocnější než prosby a přímluvy všech andělů a svatých v nebi i na zemi?

Maria udílí v nebi rozkazy andělům a svatým. Jako odměnu za Její hlubokou pokoru Jí Bůh dal moc a poslání, aby obsazovala svatými prázdné trůny, ze kterých byli pro svou pýchu svrženi padlí andělé. Taková je vůle Boha, který povyšuje ponížené, aby se nebe, země i peklo musely, dobrovolně nebo nedobrovolně, sklánět před rozkazy pokorné Panny Marie. Bůh Ji učinil Královnou nebe i země, velitelkou svých vojsk, správkyní svých pokladů, rozdavatelkou svých milostí, vykonavatelkou svých velkých divů, obnovitelkou lidského pokolení, prostřednicí lidí, ničitelkou Božích nepřátel a věrnou společnicí ve svých velikých činech a vítězstvích.

Bůh Otec chce až do konce světa plodit děti skrze Marii a říká Jí: Přebývej v Jakubovi. To znamená: Učiň svým příbytkem a sídlem Moje předurčené děti, jejichž předobrazem je Jakub, a ne děti ďáblovy a zavržené, jejichž předobrazem je Ezau.

Jako se přirozeného a tělesného plození účastní otec a matka, právě tak při plození nadpřirozeném a duchovním je Bůh Otcem a Maria Matkou. Všechny pravé Boží děti a všichni předurčení mají Marii za Matku a Boha za Otce. Kdo nemá Marii za Matku, nemá Boha za Otce. Proto zavržení, jako bludaři, rozkolníci a jiní, kteří nenávidí Pannu Marii nebo se na Ni dívají s pohrdáním nebo lhostejností, nemohou mít Boha za Otce, ačkoli se tím vychloubají, protože nechtějí mít Marii za Matku. Kdyby Ji totiž měli za Matku, milovali by Ji a uctívali, jako pravé a dobré dítě přirozeně miluje a ctí matku, která mu dala život.

Bludař, člověk špatné nauky a zavržený, se rozezná od předurčeného pomocí neomylného a nepochybného znamení, že bludař a zavržený Pannou Marií jenom pohrdají nebo jsou k Ní lhostejní. Přitom slovem i příkladem usilují otevřeně nebo skrytě, někdy i pod ušlechtilými záminkami, aby se umenšila úcta a láska k Ní. Běda! Bůh Otec vůbec neřekl Marii, aby si učinila příbytek v nich, protože oni jsou Ezauovi.

Bůh Syn chce být utvářen, abych tak řekl, stále se vtělovat skrze svou drahou Matku do svých údů. Říká Jí: Izraele měj za své dědictví. Je to, jako by říkal: „Bůh, Můj Otec, Mi dal za dědictví všechny národy země, všechny lidi, dobré i zlé, předurčené i zavržené. Jedny povedu prutem zlatým, druhé prutem železným. Dobrým lidem budu Otcem a obhájcem, zlým budu spravedlivým odplatitelem, soudit budu všechny. Ale Ty, drahá Matko, budeš mít jako své dědictví a vlastnictví jenom předurčené, jejichž předobrazem je Izrael. Jako jejich laskavá Matka je budeš rodit, živit a vychovávat. Jako jejich Královna je budeš vést, vládnout jim a bránit je.“

Člověk a člověk se v Ní narodili, říká Duch Svatý. Podle výkladu některých Otců tím prvním člověkem narozeným z Marie je Bohočlověk Ježíš Kristus, tím druhým je pouhý člověk, osvojené dítě Boží a Mariino. Jestliže se v Marii narodil Kristus, Hlava lidstva, nutně se v Ní musí narodit také předurčení, kteří patří k této Hlavě jako údy. Tatáž matka nepřivádí na svět hlavu bez údů ani údy bez hlavy, jinak by to co do přirozenosti byla nestvůra. Stejně tak se v řádu milosti hlava i údy rodí z téže matky. A kdyby se úd Ježíšova tajemného Těla, to znamená některý předurčený, narodil z jiné matky než z Marie, která porodila Hlavu, nebyl by to ani předurčený ani úd Ježíše Krista, ale nestvůra v řádu milosti.

Čtení z Písma svatého

Stály pák u kříže Ježíšova jeho matka a sestra matky jeho Maria Kleofášova a Maria Magdalena. Tedy Ježíš uzřev matku a toho učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce své : „Ženo, hle syn tvůj“. Nato řekl učedníkovi: „Hle matka tvá“. A od té chvíle přijal ji ten učedník k sobě. (Jan 19, 27-25)

Modlitba

Pane Ježíši Kriste, náš prostředníku u Otce, tobě se zalíbilo dát blahoslavenou Pannu Marii, svou Matku, také nám jako naši Matku, aby byla naší prostřednicí u Tebe. Popřej milostivě těm, kteří k Tobě úpěnlivě volají, radost z toho, že skrze ni všeho dosáhli. Amen.

Chvíle rozjímavé modlitby.

Sv. Ludvík – Tajemství Mariino

Tři druhy pravé mariánské úcty

Než třeba poznamenat, že je mnoho pravých pobožností k nejsvětější Panně, neboť zde nemluvím o falešných. První spočívá v plnění křesťanských povinností, vystříhání se hříchu smrtelného. Pracujeme více z lásky než ze strachu a modlíme se čas od času k Panně Marii, a ctíme ji jako Matku Boží bez nějaké zvláštní úcty k ní.

Druhá spočívá v tom, že máme k svaté Panně city dokonalejší úcty, lásky, důvěry a vážnosti. Vede nás, že se dáváme do jejích bratrstev, modlíme se třetinu nebo celý růženec, ctíme Mariiny obrazy nebo oltáře, vzdáváme jí veřejně chválu, vstupujeme do jejích družin. Jestliže se při tom zdržujeme hříchu, je tato pobožnost dobrá, svatá a chvályhodná; ale není tak dokonalou, jako následující, ani tak schopná vytrhnout duše od tvorů a z nich samých, aby se spojily s Ježíšem Kristem.

Dokonalé zasvěcení

Třetí pobožnost k svaté Panně, známá a konaná od velmi málo osob, je ta, kterou vám chci nyní odhalit, vyvolené duše. Spočívá v tom, že se zcela odevzdáme nejsvětější Panně jako otroci, abychom zcela náleželi Ježíši Kristu skrze Marii a pak že konáme všechny věci s Marií, v Marii, skrze Marii, pro Marii, abychom je konali dokonaleji s Ježíšem, v Ježíši, skrze Ježíše a pro Ježíše, svůj poslední cíl. Vysvětlím tato slova.

K vykonávání této vznešené pobožnosti na prvém místě říkám, že je třeba zvolit si význačný den, abychom se dali, zasvětili a obětovali Ježíši skrze Marii dobrovolně a z lásky, beze strachu, zcela, bez jakékoliv výhrady, své tělo a svou duši, své tělo se všemi údy a smysly, svou duši se všemi schopnostmi, své statky vnější a majetek, jako dům, rodinu, příjmy, své statky vnitřní, totiž, své zásluhy, milosti, ctnosti, své dobré skutky minulé, přítomné i budoucí, jedním slovem: vše, co máme v řádu přirozeném a v řádu milosti a vše, co můžeme mít v budoucnosti v řádu přirozeném, řádu milosti nebo slávy, a to bez jakékoliv výhrady ani haléře, ani vlasu nebo nejmenšího úkonu a bez očekávání jakékoliv jiné odměny za svou oběť než čest, že náležíme Ježíši Kristu skrze ni a v ní, kdyby tato nebeská Královna nebyla – jakož vždy je – nejštědřejší a nejvděčnější k tvorům.

_{Třeba zde poznamenat, že touto pobožností duše obětuje Ježíši rukama Mariinýma co má nejdražšího a co nevyžaduje žádný řeholní řád, totiž právo rozhodovat o hodnotě svých modliteb, almužen, umrtvování, takže nechává veškero nakládání svaté Panně, aby podle své vůle jich použila k větší slávě Boží, již sama poznává dokonale.}

Necháváme jí k použití všechnu zadostčinící a vyprošující hodnotu svých dobrých skutků. Proto po obětování, jež jsme učinili, třebaže bez jakéhokoliv slibu, nejsme už téměř pány žádného dobra, jež konáme. Přesvatá Panna je může přivlastňovat buď některé duši v očistci, aby jí ulehčila nebo ji vysvobodila, nebo ubohému hříšníku, aby ho obrátila atd.
Touto pobožností klademe i své zásluhy do rukou přesvaté Panny, ale to proto, aby je chránila, rozmnožovala, zkrášlovala, poněvadž nemůžeme se sdílet s druhými o zásluhy milosti posvěcující, tím méně o zásluhy slávy. Avšak dáváme jí všechny své modlitby a dobré skutky, pokud jsou vyprošující a zadostčinící, aby je rozdělovala a přivlastňovala, komu chce. A jestliže po takovémto zasvěcení svaté Panně bychom rádi pomohli některé duši v očistci, zachránili některého hříšníka, přispěli na pomoc svými modlitbami, almužnami, umrtvováním a oběťmi některému ze svých přátel, musíme ji pokorně prosit a spokojit se s tím, jak tu rozhodne, a aniž poznáme její rozhodnutí, budeme přesvědčeni, že hodnota našich skutků, jsouc rozdílena touže rukou, které Bůh používá k udílení svých milostí a darů, musí přispět k jeho větší slávě.

Stupně závislosti

Řekl jsem, že tato pobožnost spočívá v tom, že se darujeme Marii jako otroci. Třeba poznamenat, že jsou tři druhy otroctví. První je otroctví od přirozenosti; lidé dobří i zlí jsou tímto způsobem otroky Božími. Druhé je otroctví nucené; ďábli a zavržení jsou tímto způsobem otroky Božími. Třetí je otroctví dobrovolné a z lásky; a tím se musíme obětovat Bohu prostřednictvím Marie způsobem nejdokonalejším, jehož může použít tvor, aby se daroval Stvořiteli.

Všimněte si ještě, že je velký rozdíl mezi služebníkem a otrokem. Služebník chce plat za svou službu, otrok ho nemá. Služebník může svobodně kdykoliv opustit svého Pána, slouží jen na čas; otrok jej nemůže podle práva opustit, náleží Pánu navždy. Pán nemá práva nad životem a smrtí svého služebníka, ale má ho nad svým otrokem, takže by ho mohl usmrtit, aniž by byl znepokojován spravedlností. Křesťané nečiní takové otroky; jen Turci a modláři si tak počínali. Šťastná, tisíckrát šťastná je duše svobodná, jež se zcela zasvěcuje Ježíši skrze Marii jako otrokyně lásky, když setřásla na křtu tyranské otroctví ďáblovo.

Modlitba svatého růžence alespoň pět desátků

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum; benedicta tu in mulieribus, et benedictus est fructus ventris tui. Ecce concipies et paries filium, et vocabis nomen eius Emmanuel. Quomodo, inquit, fiet istud, quoniam virum non cognosco? Et respondens Angelus dixit ei: Spiritus Domini superveniet in te et virtus Altissimi obumbrabit tibi.

Zdráva buď Maria, milosti plná, Pán s tebou; Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Emmanuel. Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám? Odpověděl jí anděl: Duch Páně sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní.