Poslední věci člověka

Svět si nechce připomínat poslední věci, které jsou pro každého jedinou nevyhnutelnou jistotou. Člověku je určeno jednou zemřít a potom nastane soud. (srv. Žd 9,27) Je nutné si tyto věci připomínat, abychom jim klidně mohli jít vstříc a v nepřipravenosti jimi nebyli zaskočeni!

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, líp jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Sv. Ludvík – List přátelům kříže

Pokání

„Kříž.“ Ať Jej nese, neboť nic není tak nutné, tak užitečné, tak sladké a tak slavné jako trpět pro Ježíše Krista.

Vskutku, drazí přátelé Kříže, vy jste všichni hříšníci. Není mezi vámi nikdo, kdo by si nezasloužil peklo, já více než kdo jiný. Naše hříchy musí být na tomto nebo na onom světě potrestány. Odpykáme-li je na tomto světě, nemusíme pykat na onom. Potrestá-li je Bůh s naším souhlasem na tomto světě, trest bude velmi mírný. Bude je trestat Boží Milosrdenství, které vládne na tomto světě, nikoli přísná spravedlnost. Trest bude lehký a dočasný, provázený sladkostí a zásluhami, a vzápětí bude mít odměny časné i věčné.

Zůstane-li však trest, který jsme si zasloužili za své hříchy, odložen pro onen svět, tam bude trestat Boží spravedlnost, která odplácí krví a ohněm: trest hrozný, nevýslovný, nepochopitelný. „Kdo může změřit moc Tvého hněvu?“ Trest bez milosrdenství, trest bez soucitu, bez útěchy, bez zásluhy, bez hranic a bez konce. Ano, bez konce. Těžký hřích, který jsi spáchal za jeden okamžik: tato zlá a dobrovolná myšlenka, která vymizela z Tvé paměti; ono slovo, které větrem odvanulo; tento zdánlivě nepatrný přestupek Božího zákona, který trval tak krátký čas – to všechno bude trestáno s ďábly v pekle po celou věčnost, pokud Bůh bude Bohem. A odplácející Bůh nebude mít soucit s tvými hroznými mukami, s tvými vzdechy a tvými slzami, jež by byly s to obměkčit skálu. Stále trpět, bez zásluhy, bez milosrdenství a bez konce!

Ach, myslíme na to všechno, moji drazí bratři, když musíme na tomto světě vytrpět něco malého? Jak jsme přece šťastni, že můžeme trpělivým snášením svého kříže změnit věčný, nezáslužný trest v dočasný a záslužný! Kolik vin jsme ještě neodpykali! Kolika hříchů jsme se dopustili, za které bychom i po hořké lítosti a upřímné zpovědi museli pykat v očistci po celá staletí, poněvadž jsme se na tomto světě spokojili jen s lehkým pokáním!

Ach, plaťme na tomto světě po dobrém, když rádi neseme svůj kříž. Na onom světě bude nutno zaplatit všechno přesně, i nejmenší zbytečné slovo, až do posledního haléře. Kdybychom jen jednou mohli vytrhnout ďáblovi knihu smrti, do níž zaznamenal všechny naše hříchy a odpovídající tresty, jak veliký dluh bychom nalezli a jak bychom byli celí unešeni radostí, že smíme raději trpět zde na zemi po celá léta než trpět jen jediný den na onom světě!

Příklad svatých

Nakonec pohleďte vzhůru a vizte krásnou korunu, která vás tam nahoře v nebi čeká, když svůj kříž ponesete dobře. Tato odměna udržela patriarchy a proroky v jejich víře a protivenstvích, nadchla apoštoly a mučedníky v jejich námahách a souženích. „Raději chceme,“ pravili patriarchové s Mojžíšem, „být utiskováni s lidem Božím, abychom s ním byli šťastni navěky, než mít na chvilku nedovolený požitek…“ „Snášíme velká pronásledování kvůli odměně,“ říkali proroci s Davidem. „Jsme žertvami určenými na smrt, svými útrapami jsme divadlem světu, andělům i lidem; pro nesmírnou cenu věčné slávy, kterou nám přinese tato chvilka utrpení, jsme od světa v opovržení a prokletí,“ říkali apoštolové a mučedníci se sv. Pavlem. Pohleďme vzhůru k andělům, kteří k nám volají: „Mějte se na pozoru, ať nepřijdete o korunu, která je určena za váš kříž, ponesete-li jej ochotně. Nechcete-li však na sebe vzít tento kříž, ponese jej jiný, jak se to patří, a odejme vám koru­nu.“ „Bojujte udatně a trpte oddaně,“ praví k nám všichni svatí, „a dosáhnete Království věčného.“

Nakonec slyšme Ježíše Krista, který nám říká: „Dám svou odměnu jen tomu, kdo bude trpět s trpělivostí a zvítězí.“ Pohleďme dolů, na místo, které jsme si zasloužili a které nás čeká v pekle se zlým lotrem a všemi zatracenci, když trpíme s reptáním, nevolí a pomstychtivostí. Zvolejme se sv. Augustinem: „Pal, ó Pane, bij, řež na tomto světě, abys potrestal mé hříchy, jen mne ušetři na věčnosti.“

Čtení z Písma svatého

Ale jak bylo za dnů Noemových, tak i bude, až přijde Syn člověka. Jako totiž za oněch dnů před potopou jedli a pili, ženili a vdávali se až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nepřišli k rozumu, až přišla potopa a všechny zachvátila, tak tomu i bude, až přijde Syn člověka. Budou tehdy dva na poli: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě budou mlíti na mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijde! To však vězte: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zajisté by bděl a nenechal by si podkopat svůj dům. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kterou neznáte! (Mt 24,37-44)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Pane Ježíši Kriste, sestoupil jsi z nebe na zem z Otcova lůna a prolil jsi svou drahocennou krev za odpuštění našich hříchů, pokorně Tě prosíme: Dej, ať v den soudu stojíme po Tvé pravici a slyšíme slova: Pojďte, vy požehnaní! Amen.

Ó Maria, pomoz mi tak žít, abych byl vždy připraven předstoupit před Boží soud.
Amen.

Následování Krista – Tomáš Kempenský

Jak rozjímat o smrti

1. Velmi brzy bude s tebou zde na zemi konec, jen se lépe podívej, jak na tom jsi. Dnes člověk je a zítra ho není. A jakmile sejde z očí, rychle sejde i z mysli. Jak otupělé a tvrdé je lidské srdce, že uvažuje jen o věcech přítomných a nehledí si více budoucích!

Vždycky by sis měl ve skutcích i myšlenkách počínat tak, jako bys už dnes umíral. Kdybys měl čisté svědomí, nebál by ses příliš smrti. Proto by bylo lepší chránit se hříchů, než utíkat před smrtí. Nejsi-li připraven dnes, jak budeš zítra? Zítřejší den je nejistý; a kdo ví, zdali se zítřka dožiješ?

2. Co nám prospěje dlouho žít, když se tak málo polepšujeme? Žel, dlouhý život ne vždycky napravuje, často spíš jen rozmnožuje viny. Kéž jsme na tomto světě dobře prožili alespoň jediný den! Mnozí počítají celá léta od svého obrácení, ale ovoce jejich polepšení bývá často chudičké. Jestliže je hrozné umírat, bude patrně tím nebezpečnější déle žít.

Blažený je, kdo má hodinku své smrti stále před očima a denně se na smrt připravuje. Jestli jsi někdy viděl umírat člověka, uvaž, že toutéž cestou půjdeš i ty.

3. Jakmile svitne ráno, pomysli si, že nedožiješ večera. A když nastane večer, neodvažuj se očekávat něco od příštího rána. Buď tedy vždycky připraven a žij tak, aby tě smrt nikdy nezastihla nepřipraveného. Mnozí umírají náhle a nečekaně. Nikdy se neví, v kterou hodinu přijde Syn člověka (srov. Mt 24,44; L 12,40).

Když pak nastane ona poslední hodina, začneš o celém svém uplynulém životě smýšlet zcela jinak a budeš velice litovat, žes byl tak nedbalý a nevytrvalý.

4. Jak je šťastný a moudrý ten, kdo se snaží být už nyní za živa takový, jakým chce být shledán v hodince smrti! Co nám dodává veliké důvěry ve šťastnou smrt, je naprosté pohrdání světem, vřelá touha po zdokonalování v ctnostech, zalíbení v kázni, úsilí o kající život, ochotná poslušnost, sebezapření a snášení jakéhokoli protivenství z lásky ke Kristu.

Mnoho dobrého můžeš vykonat, dokud jsi zdráv; ale jakmile onemocníš, nevím, co dokážeš. Jen málokdo se polepší až v nemoci; právě tak zřídka dosahují svatosti ti, kdo příliš cestují.

5. Nespoléhej na přátele a příbuzné a neodkládej úsilí o spásu do budoucna; neboť lidé na tebe zapomenou rychleji, než se domníváš. Lépe je se zabezpečit už nyní a poslat před sebou včas něco dobrého, než doufat v pomoc jiných.

Když se nestaráš sám o sebe nyní, kdo se o tebe bude starat v budoucnosti?

Nyní je ta drahocenná doba, nyní jsou dny spásy, nyní je příhodný čas (srov. 2K 6,2). Proto věčná škoda, že ho nevynakládáš užitečněji, když si už v něm můžeš zasloužit, abys žil věčně? Přijde chvíle, kdy si budeš přát jediný den, jedinou hodinu k svému polepšení, ale nevím, zdali toho dosáhneš.

6. Vidíš, můj milý, z jak velikého nebezpečí se můžeš vysvobodit, jak velkého strachu se zbavit, budeš-li vždy bohabojný a budeš-li mít stále na zřeteli svou smrt. Snaž se žít nyní tak, aby ses mohl v hodince smrti spíše radovat než strachovat.

Uč se nyní umírat světu, abys potom začal žít s Kristem. Uč se nyní pohrdat vším, abys pak mohl bez překážky spěchat ke Kristu. Ukládej nyní svému tělu pokání, abys pak mohl mít pevnou důvěru.

7. Bláhový člověče, jak si můžeš myslet, že budeš dlouho žít, když nemáš jistý ani jediný den? Jak se zklamali mnozí, kdo se domnívali, že budou dlouho žít, a najednou byli nečekaně odvoláni z těla!

Kolikrát jsi slyšel vyprávět, že někdo byl zabit mečem, jiný se utopil, či spadl z výšky a zlomil si vaz. Ten byl raněn mrtvicí při jídle, onen skonal při hře. Jeden zahynul ohněm, druhý zbraní, třetí morem, jiného zabili loupežníci. Tak koncem všech lidí je smrt a lidský život pomine náhle jako stín.

8. Kdo si na tebe vzpomene po smrti a kdo se za tebe bude modlit? Dělej, můj milý, dělej už teď, co můžeš, neboť nevíš, kdy zemřeš; a rovněž nevíš, co tě čeká po smrti. Shromažduj si nepomíjející bohatství, dokud máš čas. Nemysli na nic jiného než na svou spásu a pečuj o Boží věci.

Čiň si už nyní ze svatých v nebi přátele tím, že je budeš uctívat a následovat jejich skutky, aby tě přijali do věčných příbytků, až skončíš tento život (srov. L 16,9).

9. Počínej si na zemi jako poutník a host, který se nestará o světské záležitosti. Uchovej si svobodu srdce a pozdvihni je k Bohu, neboť zde nemáš trvalou vlast (srov. Žd 13,14).

Tam vzhůru denně vysílej prosby, vzdechy a slzy, aby si tvůj duch zasloužil po smrti šťastně dojít k Pánu. Amen.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Libera me, Domine, de morte aeterna, in die illa tremenda, quando coeli movendi sunt et terra. Dum veneris judicare saeculum per ignem.	Vysvoboď mě, Pane, z věčné smrti v ten hrozný den, když se nebesa a země pohnou. Když přijdeš soudit svět ohněm.
Tremens factus sum ego, et timeo, dum discussio venerit atque ventura ira. Quando coeli movendi sunt et terra.	Třesu se a bojím, až přijde roz­sudek a budoucí hněv. Když nebesa se pohnou i země.
Dies illa, dies iræ, calamitatis et miseriæ. Dies illa, dies magna et amara valde. Dum veneris judicare saeculum per ignem.	Den onen, den hněvu, soužení a bídy. Den onen, den velký a velmi hořký. Když přijdeš soudit svět ohněm.
Requiem aeternum dona eis, Domine, et lux perpetua luceat eis.	Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné, ať jim svítí.