Duchovní pýcha

Před Bohem je člověk ničím. Každý, kdo se zamýšlí nad Boží velikostí, všemohoucností a moudrostí, uvědomuje si ubohost člověka.

Jak svět propadá každému klamu, když se jen tváří jako věda! Člověk chce patřit ke vzdělaným a opovažuje se zesměšňovat Boží zjevení ve jménu takzvané vědy.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te preces qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, líp jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Nezbytnost úcty k Panně Marii není často pochopena

Není tedy divné a žalostné, milý Mistře, když vidíme neznalost a zatemnělost všech lidí tohoto světa vzhledem ke Tvé svaté Matce? Nemluvím jen o modlářích a pohanech, kteří Tě neznají, a proto nedbají, aby poznali Ji. Nemluvím ani tak o bludařích a rozkolnících, kteří nedbají, aby byli ctiteli Tvé svaté Matky, protože se od Tebe a od Tvé svaté Církve oddělili. Mluvím ale o katolických křesťanech, ano, i o katolických učencích, kteří prohlašují, že druhé učí pravdám, a přitom Tebe a Tvou svatou Matku znají pouze způsobem rozumářským, suchým, jalovým a lhostejným.

Tito pánové jenom zřídka mluví o Tvé svaté Matce a o úctě, jakou je k Ní třeba mít, protože prý mají obavy, aby se nepřeháněla a aby se přílišným uctíváním Tvé svaté Matky neukřivdilo Tobě. Rozkřiknou se na mariánského ctitele, když vidí nebo slyší, že mluví často a něžně, jemně a přesvědčivě o úctě k této dobré Matce jako o jistém prostředku bez bludu, o krátké cestě bez nebezpečí, o neposkvrněné cestě bez nedokonalostí a o obdivuhodném tajemství, jak nalézt Tebe a dokonale Tě milovat. Uvedou mu tisíc falešných důvodů, aby mu dokázali, že není potřeba tolik mluvit o Panně Marii, že se mariánská úcta velice zneužívá a že je třeba se zasadit, aby se tomu učinila přítrž. Prý se má spíše mluvit o Tobě než vést lidi k uctívání Panny Marie, kterou prý už milují dost.

Někdy je bývá slyšet, jak mluví o úctě k Tvé svaté Matce, avšak nikoli proto, aby ji šířili a o ní přesvědčovali, ale aby prý odstranili omyly, kterých se lidé při uctívání Panny Marie dopouštějí. A přitom tito pánové k Tobě nemají žádný cit zbožné lásky ani něžnou úctu, protože ji nemají k Marii. Na škapulíř a na růženec se dívají jako na slaboduché úkony zbožnosti, které jsou dobré pro nevzdělance a které ke spáse nejsou potřebné. Když se jim dostane do rukou mariánský ctitel, který se modlí růženec nebo nějakým jiným způsobem uctívá Pannu Marii, brzy mu změní ducha i srdce. Poradí mu, aby se místo růžence modlil sedmero žalmů a místo Panny Marie uctíval Pána Ježíše.

Milý Ježíši, mají tito lidé Tvého ducha? Působí Ti svým počínáním radost? Líbí se Ti, že nevynakládají veškeré úsilí, aby se líbili Tvé Matce, protože se bojí, že by se Tobě znelíbili? Brání úcta mariánská úctě k Tobě? Přisvojuje si snad Maria úctu, kterou Jí vzdáváme? Schovává si něco pro sebe? Je Ona nějakou cizinkou, která s Tebou není nijak spojena? Znelíbíme se snad Tobě, když se chceme líbit Jí? Oddělujeme se nebo se vzdalujeme od Tvé lásky, když se dáváme Panně Marii a když Ji milujeme?

Posuzovační ctitelé

Ctiteli posuzovačnými jsou obvykle pyšní učenci, silní a domýšliví osvícenci, kteří v jádru [sice] mají nějakou mariánskou úctu, ale kritizují téměř všechny úkony mariánské úcty, které obyčejní lidé prostě prokazují té dobré Matce, protože tyto úkony se nezamlouvají jejich choutkám. Uvádějí v pochybnost všechny zázraky a příběhy, které svědčí o milosrdenství a moci Panny Marie, ačkoli je vyprávějí věrohodní autoři nebo jsou vyňaty z kronik řeholních řádů. Jen stěží se dokážou dívat na prosté a pokorné lidi, jak klečí před oltářem nebo obrazem Panny Marie, třeba i na rohu ulice, aby se tam modlili k Bohu. Dokonce je obviňují z modlářství, jako by se klaněli dřevu nebo kameni. Tvrdí, že co se jich týče, vůbec nemají takovou vnějškovou zbožnost rádi a nejsou tak slaboduší, aby přikládali věrohodnost takovým báchorkám a povídačkám, které se šíří o Panně Marii. Když jim uvedete obdivuhodné chvály, které svatí Otcové vzdávají Panně Marii, buď odpovědí, že mluvili řečnicky, s nadsázkou, anebo podají špatný výklad jejich slov.

Musíme se varovat takových nepravých mariánských ctitelů, pyšných a světsky smýšlejících lidí. Působí nesmírnou škodu úctě k Panně Marii a účinně od ní lidi odvádějí pod záminkou, že odstraňují nešvary.

Čtení z Písma svatého

Což neučinil Bůh pošetilostí moudrost tohoto světa? Poněvadž totiž svět tou (svou) moudrostí nepoznal v Boží moudrosti Boha, zalíbilo se Bohu „pošetilostí“ kázání (o Ježíšově umučení a smrti na kříži) spasiti ty, kdož věří. … Neboť „pošetilá“ věc Boží je moudřejší než lidé, a „slabá“ věc Boží je mocnější než lidé.

Hleďte jen na své povolání, bratří, že není podle těla (povoláno) mnoho moudrých, mnoho mocných, mnoho urozených. Ale co je podle světa pošetilé, to si vyvolil Bůh, aby (tím) zahanbil moudré; a co je podle světa slabé, to si vyvolil Bůh, aby (tím) zahanbil silné; a co je podle světa neurozené a opovržené a co je (pokládáno) za nic, to si vyvolil Bůh, aby zničil to, co je něco; (a to proto), aby se nikdo nemohl chlubiti před Bohem. Vždyť z něho vy jste (spojeni) v Kristu Ježíši, jenž se stal milostí Boží pro nás moudrostí a ospravedlněním a posvěcením i vykoupením. (1Kor 1,20-21, 25-30)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať v nás roste víra, naděje a láska, abychom si zasloužili to, co slibuješ, a milovali to, co přikazuješ. Amen.

Ó Maria, nauč mě ctnosti pokory, neboť Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává svou milost. Amen

Následování Krista – Tomáš Kempenský

Proti klamné světské učenosti

1. Synu, nedej se strhávat krásnými a chytrými výroky lidí, neboť Boží království nezáleží v slovech, nýbrž v moci (1 Kor 4,20).

Dbej mých slov! Ta rozněcují srdce, osvěcují mysl, vzbuzují zkroušenost a přinášejí rozličná potěšení. Nikdy nečti má slova proto, aby ses zdál učenější nebo moudřejší. Snaž se vymýtit své chyby, protože to ti prospěje víc, než se vyznat v mnoha nesnadných otázkách.

2. I když budeš hodně číst a poznávat, vždycky se musíš vracet k jedinému začátku všeho. To já učím člověka vědění (srov. Ž 94,10); a prostým dávám jasnější poznání, než by mohli získat od lidí. Ke komu mluvím já, ten se stane rychle moudrým a bude velice prospívat na duchu.

Běda těm, kdo pátrají po tolika zajímavostech pouze lidských, ale málo dbají na to, kterak sloužit mně. Přijde čas, kdy se ukáže Mistr všech mistrů, Kristus, Pán andělů, aby prozkoumal všechno vědění, totiž prozpytoval svědomí každého z nás. V té době prohledám Jeruzalém se svítilnami (Sf 1,12), i vyjde na světlo, co bylo skryto ve tmách, a zmlknou všechny lidské výmluvy.

3. To já povznáším pokornou mysl v jediném okamžiku tak, že pronikne do věčné pravdy hlouběji, než kdyby deset let studovala na školách. Já učím bez hluku slov, bez spleti domněnek, bez šilhání po poctách, bez zápolení protichůdných důkazů.

Já učím pohrdat pozemskými věcmi, ošklivit si přítomné, hledat věčné, milovat věčné, vyhýbat se poctám, snášet pohoršení, skládat všechnu naději ve mne, nežádat si ničeho mimo mne a milovat mne vroucně nadevše.

4. Byl jistý člověk, jenž z vroucí lásky ke mně poznal věci božské a mluvil o divech. Více získal tím, že všecko opustil, než kdyby byl hloubal o učenostech. K některým promlouvám o obyčejných věcech, k jiným o zvláštních; jedněm se příjemně ukazuji ve znameních a podobenstvích, jiným zjevuji svá tajemství v ostrém světle. Řeč svatých knih je jedna, ale ne všechny poučí stejnou měrou; neboť uvnitř jsem já, jenž učím pravdě, zkoumám srdce, prohlížím myšlenky, pobádám k činům a uděluji každému, jak uznávám za vhodné.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Puer natus in Bethlehem, Unde gaudet Jerusalem. Refrain: In cordis jubilo, Christum natum adoremus Cum novo cantico.	Dítě se narodilo v Betlémě, proto se raduje Jeruzalém. Refrén: V jásání srdce uctívejme Krista narozeného novou písní.
Assumpsit carnem Filius, Dei Patris altissimus.	Přijal tělo Syn Boha Otce Nejvyššího.
Per Gabrielem nuntium, Virgo concepit Filium.	Skrze Gabrielovo poselství počala Panna Syna.
Tamquam sponsus de thalamo, Processit Matris utero.	Jako ženich z komnaty vyšel do lůna své matky.
Hic iacet in praesepio, Qui regnat sine termino.	Zde leží v jesličkách, který kraluje bez konce.
Cognovit bos et asinus, Quod puer erat Dominus.	Vůl a osel věděli, že Pán byl dítětem.
Et Angelus pastoribus, Revelat quod sit Dominus.	A anděl pastýřům zjevuje, že on je Pánem.
Reges de Saba veniunt, Aurum thus myrrham offerunt.	Přicházejí králové ze Sáby, obětují zlato, kadidlo a myrhu.
Intrantes domum invicem, Novum salutant Principem.	Vcházejíce do domu vzájemně zdraví nového knížete.
De Matre natus Virgine, Sine virili semine.	Narozen z panenské matky bez mužského semene.
Sine serpentis vulnere, De nostro venit sanguine.	Bez zranění hadova pochází z naší krve.
In carne nobis similis, Peccato sed dissimilis.	Tělem je nám podobný, v hříchu ale nepodobný.
Ut redderet nos homines, Deo et sibi similes.	Aby nás lidi učinil podobné Bohu a sobě.
In hoc natali gaudio, Benedicamus Domino.	V této narozeninové radosti dobrořečíme Pánu.
Laudetur sancta Trinitas, Deo dicamus gratias.	Buď chválena Svatá Trojice, vzdávejme díky Bohu.