Odpoutání se od peněz a majetku

Snahy světa jsou především zaměřeny na peníze a majetek. Věří, že si za ně můžete koupit štěstí. Kristův učedník ví, že pozemské statky jsou darem od Boha, ale zná také jejich klam a pomíjivost. Zná Pánova slova: „Amen pravím vám: „Boháč vejde těžko do království nebeského.“ (Mt 19,23)

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, lip jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Text k rozjímání

Všestranné umrtvování: Moudrost, říká se v Písmu svatém, nenajdeme u těch, kdo vedou pohodlný život, kdo plní všechny touhy svých vášní a smyslů. „Kdo totiž jedná podle těla, nemůže se líbit Bohu; tělesná moudrost je Bohu nepřátelská“.

Všichni ti, kdo patří Kristu, vtělené Moudrosti, křižují své tělo s jeho žádostmi a stále nosí ve svém těle Ježíšovo umrtvování. Proto, abychom vlastnili vtělenou moudrost Ježíše Krista, musíme praktikovat umrtvování a zříkat se světa i sebe samých.

Má-li se Moudrost někomu zprostředkovat, pak nechce poloviční odříkání, odříkání na několik dní, ale všestranné a trvalé odříkání, které je zároveň rozhodné a přiměřené.

Odříkání: Abychom dosáhli moudrosti, musíme se nejprve zříci statků tohoto světa; buď skutečně, jak to dělali apoštolové, učedníci a první křesťané, a jak to dělají řeholníci i dnes; to je nejrychlejší, nejlepší a také nejjistější způsob, jak dosáhnout moudrosti; nebo musíme alespoň odpoutat svá srdce od dober, vlastnit je, jako bychom je neměli; v žádném případě nesmíme příliš toužit po jejich získání, starat se o jejich zachování, stěžovat si a být netrpěliví, když je ztratíme. To je ovšem velmi obtížné.

………

Horlivý duch pokání: Abychom dosáhli moudrosti, musíme pak praktikovat umrtvování těla; musíme nejen trpělivě snášet nemoci, nepřízeň počasí a všechno nepříjemné, co tělo trpí od tvorů na tomto světě, ale také si ukládat určité těžkosti a umrtvování, jako je půst, noční bdění a jiná kající cvičení.

To vyžaduje odvahu, protože tělo od přírody zbožňuje samo sebe a svět odmítá veškeré tělesné umrtvování jako zbytečné.

Aby toto vnější dobrovolné umrtvování přineslo ovoce, musíme je nutně spojit s umrtvováním vlastního úsudku a vůle prostřednictvím svaté poslušnosti. Bez této poslušnosti je totiž každé umrtvování poskvrněno vlastní vůlí a často se více líbí ďáblu než Bohu.

Proto si nesmíme ukládat větší pokání, aniž bychom si vyžádali moudrou radu. „Kdo spoléhá sám na sebe, spoléhá na blázna.“ (Přísloví 28,26). Kdo nechce litovat toho, co udělal, ten nesmí nic podniknout bez toho, aniž by se poradil. (Srv. tamtéž 13,16).

Díky této poslušnosti vyháníme sebelásku, která všechno kazí; náš sebemenší skutek se stane záslužným; budeme odolní vůči ďáblovu klamu; zvítězíme nad všemi svými nepřáteli a bezpečně dorazíme do přístavu spásy.

Sv. Ludvík – List přátelům Kříže

Chcete-li si zasloužit milost, aby na vás Bůh vložil kříže bez vašeho přičinění, které jsou vždycky kříži nejlepšími, dbejte na to, abyste se s dovolením dobrého duchovního vůdce cvičili ve snášení dobrovolných malých křížů. Máte-li například nějaký nepotřebný předmět, na kterém vaše srdce lpí, dejte jej chudým a řek­něte si: „Ty bys měl mít přebytek tam, kde je Je­žíš chudým?“ Oškliví se vám nějaký úkon ctnos­ti, jídlo, zápach? Přemozte se a přineste tu malou oběť! Milujete-li nějakou osobu trochu příliš něž­ně, vzdalte se od ní a jděte jí z cesty. Jestliže cítí­te jakousi zvědavost něco vidět nebo slyšet nebo přirozený pud projevit své mínění nebo někam jít, odvraťte své oči, držte se v pozadí a zůstaňte ve skrytosti! Máte-li však přirozený odpor proti nějakému předmětu nebo některé osobě, často tam zajděte a přemozte se!

Jste-li pravými přáteli Kříže, láska, která je vždy vynalézavá, vám dá najít stovky takových malých křížů, kterými se nepozorovaně můžete obohatit, aniž byste utrpěli škodu ješitností, kte­rá se tak ráda přimíchává k trpělivosti, s níž se snášejí jiné znatelné kříže. Poněvadž jste byli Bohu věrni v malém, ustanoví vás Pán nad mno­hým, jak slíbil, tj. daruje vám mnoho milosti, pošle vám mnoho křížů a připraví vám také veli­kou slávu.

Čtení z Písma svatého

„Neskládejte si poklady na zemi, kde je rez a mol kazí a kde je zloději vykopávají a kradou; skládejte si však poklady v nebi, kde je ani rez ani mol nekazí a kde je zloději nevykopávají ani nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ … Nepečujte úzkostlivě o svůj život, co byste jedli, ani své tělo, čím byste je odívali. Což není život víc nežli pokrm a tělo více než oděv? Pohleďte na ptactvo nebeské: neseje ani nežne, ani neshromažďuje do stodol, a váš Otec nebeský je živí. Což nejste vy dražší než ono? A kdo z vás může svou starostlivostí přidati k délce svého věku jeden loket? A proč pečujete úzkostlivě o svůj oděv? Pozorujte polní lilie, jak rostou! Nepracují ani nepředou. Pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak odívá polní trávu, která dnes jest a zítra bývá hozena do pece, oč spíše vás, malověrní! Nepečujte tedy úzkostlivě a neříkejte: ,Co budeme jísti, anebo co budeme píti, anebo čím se budeme odívati?‘ Neboť po tom všem se shánějí pohani. Ví zajisté váš Otec nebeský, že toho všeho potřebujete. Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno! (Mt 6,19-21; 25-33)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Bože, ochránče těch, kdo v tebe doufají, bez něhož nic není silné, nic není svaté: rozmnož nad námi své milosrdenství a dej, abychom, tebou řízeni a vedeni, procházeli časnými statky tak, abychom neztratili ty věčné.
Amen.

Ó Maria, uč mě chudobě v duchu a vnitřnímu odpoutání se od všeho pozemského, abych se stal zcela svobodným pro Pána Ježíše Krista.
Amen.

Následování Krista – Tomáš Kempenský

O zřeknutí se všeho tvorstva, aby mohl být nalezen Tvůrce

1. Pane, potřebuji ještě více milostí, mám-li dospět tam, kde mi nebude moci překážet žádný člověk ani tvor. Neboť pokud mě zdržuje nějaká věc, nemohu se volně povznést k tobě. Po svobodném vzletu toužil ten, kdo pravil: Kéž bych měl křídla jako holubice, abych vzlétl a odpočinul. (srov. Ž 55,7)

Co je pokojnější než bezelstné oko? A kdo svobodnější než ten, kdo netouží po ničem na zemi? Je tedy nutno se povznést nad všechny tvory, úplně opustit sebe sama a ve vytržení mysli poznávat, že ty, Tvůrce všeho, nejsi v ničem podoben tvorům. Kdo se neodpoutá ode všech tvorů, nemůže se volně věnovat božským věcem. Proto je tak málo těch, kdo vedou rozjímavý život; neboť jen málokdo se umí naprosto odloučit od pomíjejícího stvoření.

2. K tomu je zapotřebí velké milosti, která by duši povznesla a pozvedla nad sebe samu. A pokud se člověk nepovznese duchem, neoprostí se ode všech tvorů a nesjednotí se úplně s Bohem, potud zůstane bez valné ceny všecko, co ví nebo má.

Kdo pokládá za velké cokoli krom jediného nesmírného a věčného dobra, dlouho zůstane malý a bude ležet v prachu. A cokoli není Bůh, je nic a má být pokládáno za nic.

Je velký rozdíl mezi moudrostí osvíceného a nábožného člověka a vědomostmi sečtělého a vzdělaného učence. Mnohem vznešenější je to poznání, které prýští shora, vléváno Bohem, než které se namáhavě získává lidským důvtipem.

3. Mnozí touží po nebeském nazírání, ale nesnaží se cvičit v tom, co je k tomu potřebné. Je také velmi na překážku, zůstávat při náznacích a smyslově přístupných věcech, a málo se věnovat dokonalému umrtvování.

Nevím, jakým duchem jsme vedeni a kam směřujeme my, kteří chceme být nazýváni duchovními, když vynakládáme takovou námahu a tak velikou péči pomíjejícím a nicotným věcem, a o svém vnitřním životě tak zřídka uvažujeme s dokonale soustředěnou myslí.

4. Bohužel, ihned po nepatrném duchovním obnovení se obracíme navenek a nepodrobujeme své skutky přísnému zkoumání. Nepátráme, kde je kořen našich náklonností, nelitujeme, jak nečisté je všechno naše počínání. Všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu (Gn 6,12), a proto přišla veliká potopa.

Poněvadž tedy naše vnitřní sklony jsou velmi porušeny, vyplývá z nich nezbytně i porušený skutek jako ukazatel nedostatku vnitřní životní čistoty. Ovoce dobrého života vychází jen z čistého srdce.

5. Lidé se ptávají, kolik kdo vykoná a nedbají už tolik o to, z jak čistého podnětu jedná. Zkoumá se, zdali je udatný, bohatý, krásný, schopný, nebo dobrý spisovatel, dobrý zpěvák, dobrý panovník; ale mnohdy se pomíjí, jak je prostomyslný, jak trpělivý, mírný, zbožný a vnitřně plný.

Přirozenost dbá o zevnějšek člověka, milost se obrací k jeho nitru. Ta první se často mýlí, ta druhá doufá v Boha, aby nebyla zklamána.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Magnificat anima mea Dominum
Et exultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
Quia respexit humilitatem ancillæ suæ: ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes.
Quia fecit mihi magna qui potens est, et sanctum nomen eius.
Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum.
Fecit potentiam in bracchio suo, dispersit superbos mente cordis sui.
Deposuit potentes de sede et exaltavit humiles.
Esurientes implevit bonis et divites dimisit inanes,
Suscepit Israel puerum suum recordatus misericordiæ suæ,
Sicut locutus est ad patres nostros, Abraham et semini eius in sæcula.

Velebí má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.
Neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.
Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.
A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.
Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou,
ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.