Často volejme: Pane, ať poznám Tebe! nebo Pane, ať vidím, kdo jsi!

Odpověď na Kristovu lásku: Celkové odevzdání se Ježíši skrze Marii

Stojíme na konci naší přípravy na dokonalé zasvěcení. Poznali jsme, že neexistuje lepší a bezpečnější cesta k Ježíši, než úplná odevzdanost skrze Mariiny ruce. Proto chceme toto úplné odevzdání učinit s velkorysým srdcem a svobodnou vůlí. Je to jediná přiměřená odpověď na Boží lásku k nám.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Litanie k Duchu svatému
(Pro soukromou pobožnost)

Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.

Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás.

Otče z nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože, …
Duchu svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,

Duchu svatý, vycházející z Otce i Syna,
Duchu svatý, rovný Otci i Synu,
Duchu, z jehož vnuknutí mluvili svatí lidé Boží,
Duchu, vydávající svědectví o Kristu,
Duchu, který nás učíš veškeré Pravdě,
Duchu, který jsi sestoupil na Pannu Marii,
Duchu, který jsi v podobě holubice sestoupil na Krista,
Duchu, který ses zjevil nad apoštoly v ohnivých jazycích,
Duchu Páně, který jsi naplnil celou zemi,
Duchu Boží, který v nás přebýváš,
Duchu moudrosti a rozumu,
Duchu rady a síly,
Duchu umění a zbožnosti,
Duchu bázně Boží,
Duchu milosti a slitovnosti,
Duchu víry, naděje a lásky,
Duchu pokory a čistoty,
Duchu pokoje a tichosti,
Duchu, který zkoumáš i hlubiny Boží,
Duchu, který za nás prosíš vzdechy nevyslovitelnými,
Duchu, který řídíš Církev,
Duchu, v němž jsme znovuzrozeni,
Duchu osvojení dětí Božích,

Milostiv nám buď, odpusť nám Pane.
Milostiv nám buď, vyslyš nás Pane.
Ode všeho zlého, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu, …
Od pokušení a úkladů ďáblových,
Od odpírání poznané pravdě,
Od zatvrzelosti a nekajícnosti,
Od nečistoty duše i těla,
Od domýšlivosti a malomyslnosti,
Od smrti věčné,

I když jsme hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abys nám ráčil vnuknout ošklivost ke hříchu, …
Abys ráčil osvěcovat naše mysli svým světlem,
Abys ráčil vtisknout svůj zákon do našich srdcí,
Abys nás ráčil roznítit ohněm své lásky,
Abys nám ráčil udělit ducha pravé zbožnosti,
Abys nás ráčil vést cestami spásy,
Abys nám ráčil udělit umění, jehož jediného je nám zapotřebí,
Abys nás ráčil povzbuzovat ke konání dobra,
Abys nám ráčil popřát zásluhu ctnosti,
Abychom žili duchem a nepovolovali žádostem těla,
Abychom pamatovali, že jsme Tvým chrámem, a neposkvrňovali své údy,
Abychom nezarmucovali Tebe, Ducha svatého,
Abychom se snažili zachovat jednotu ducha ve svazku pokoje,
Abychom setrvali v dobrém až do konce,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

V. Duchu svatý, naplň srdce svých věrných.
R. A zapal v nich oheň své božské lásky.
Modleme se:
Pane, prosíme, ať je při nás moc Ducha svatého, která by naše srdce milostivě očistila a chránila nás ode všech protivenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Modlitba svatého Augustina

Pane Ježíši, dej, ať poznám Tebe, ať poznám sebe. Nic ať si nežádám než Tebe. Ať sebe nenávidím, Tebe ať miluji. Všechno ať dělám pro Tebe. Ať sebe ponižuji, Tebe vyvyšuji. Ať mám na mysli jen Tebe. Ať sebe umrtvuji a v Tobě ať plně žiji. Cokoli se stane, ať přijímám od Tebe. Sebe ať pronásleduji, Tebe ať následuji a vždy ať si přeji připodobnit se Tobě. Sobě ať se vzdaluji, k Tobě ať se utíkám, abych patřil mezi Tvé vyvolené. Sobě ať nedůvěřuji, v Tebe ať důvěřuji, ať chci poslouchat pro Tebe. K ničemu ať nelnu než k Tobě a ať jsem chudý pro Tebe. Pohleď na mne, abych si Tě zamiloval. Povolej mne, abych Tě viděl a na věky Tě požíval. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Celá naše dokonalost spočívá v tom, že jsme připodobněni Kristu, s Ním spojeni a Jemu zasvěceni. Proto je nesporně ze všech úkonů zbožnosti nejdokonalejší ten, který nás nejdokonaleji připodobňuje Kristu, s Ním spojuje a Jemu zasvěcuje. Jestliže tedy Maria je Kristu přibodobněna nejvíce ze všech stvořených bytostí, vyplývá z toho, že úkonem zbožnosti, který člověka nejvíce Pánu Ježíši zasvěcuje a Jemu připodobňuje, je dokonalá úcta k Panně Marii, Jeho svaté Matce. Čím více bude člověk zasvěcen Marii, tím více bude zasvěcen Kristu. Proto dokonalé zasvěcení se Kristu není nic jiného než dokonalé a úplné zasvěcení se Panně Marii. A to je ten úkon mariánské úcty, kterému učím. Jinými slovy, je to dokonalá obnova křestních slibů a závazků.

Dokonalé a úplné zasvěcení se Ježíši skrze Pannu Marii

Tato mariánská úcta tedy spočívá v tom, že se úplně celí oddáme Panně Marii, abychom skrze Ni úplně celí patřili Kristu. Je třeba, abychom Jí darovali:
1. své tělo se všemi jeho smysly a údy,
2. svou duši se všemi jejími mohutnostmi,
3. svá vnější dobra, kterým se říká jmění, přítomná i budoucí,
4. svá dobra vnitřní a duchovní, jimiž jsou naše zásluhy, naše ctnosti a naše dobré skutky minulé, přítomné i budoucí. Jedním slovem, je třeba Panně Marii darovat bezvýhradně a pro celou věčnost všechno, co máme v řádu přirozeném i v řádu milosti, a všechno, co budeme moci v budoucnosti získat v řádu přirozeném, v řádu milosti i v řádu [nebeské] slávy. Nevyjímáme z toho ani haléř, ani vlásek, ani nejnepatrnější dobrý skutek. Za své oběti a služby nepožadujeme ani nečekáme žádnou jinou odměnu než čest, že patříme Ježíši Kristu skrze Marii a v Marii, i kdyby tato milá Paní nebyla, jako že vždycky je, nejštědřejší a nejuznalejší ze stvořených bytostí.

Tady je nutno poznamenat, že v dobrých skutcích, které konáme, se rozlišují dvě věci, a sice zadostiučinění a zásluha, jinými slovy hodnota zadostičinící nebo výprosná a hodnota záslužná. Zadostičinící nebo výprosná hodnota dobrého skutku je nějaký dobrý skutek, nakolik odčiňuje trest zasloužený hříchem nebo vyprošuje nějakou novou milost. Hodnota záslužná neboli zásluha je nějaký dobrý skutek, nakolik zasluhuje milost a věčnou slávu. Nuže, v tomto zasvěcení sebe samých Panně Marii Jí darujeme všechnu hodnotu zadostičinící a výprosnou i hodnotu záslužnou, neboli zadostiučinění a zásluhy všech našich dobrých skutků. Své zásluhy, milosti a ctnosti Jí věnujeme ne proto, aby je předávala jiným (naše zásluhy, milosti a ctnosti se předávat nemohou, jen Kristus, protože se učinil naším ručitelem u svého Otce, nám mohl předat své zásluhy), ale proto, aby nám je uchovávala, rozmnožovala a zkrášlovala, jak o tom ještě budeme mluvit. Ale svá zadostiučinění Jí věnujeme proto, aby je předávala tomu, komu uzná za dobré, a aby Bůh byl nejvíce oslaven.

Z toho vyplývá, 1. že tímto úkonem mariánské úcty darujeme Ježíši Kristu všechno, co Mu můžeme dát, a to způsobem nejdokonalejším, protože se tak děje rukama Mariinýma. Dáváme Mu mnohem více než jinými zbožnými úkony, v nichž Mu dáváme buď jen část svého času, jen část svých dobrých skutků nebo jen část svých zadostiučinění a umrtvování. Zde se daruje a zasvěcuje všechno, dokonce i právo nakládat vnitřními dobry a zadostiučiněními, která den ode dne získáváme svými dobrými skutky. To se nedělá dokonce ani v žádném řeholním řádu. V řeholních společenstvích dává člověk Bohu dobra majetku slibem chudoby, dobra tělesná slibem čistoty, vlastní vůli slibem poslušnosti a někdy tělesnou svobodu slibem klauzury. Nedává Mu však svobodu nebo právo nakládat hodnotou svých dobrých skutků. Ani v řeholním životě se člověk úplně nezříká toho, co jako křesťan má nejcennějšího a nejdražšího, a to jsou jeho zásluhy a zadostiučinění.

2. Vyplývá z toho, že člověk, který se takto dobrovolně zasvětil a obětoval Kristu skrze Marii, nemůže už nakládat žádnou hodnotou svých dobrých skutků. Všechno, co trpí, všechno, co myslí, co říká a co koná dobrého, to všechno patří Marii, aby s tím nakládala podle vůle svého Syna a k Jeho největší slávě. Tato závislost však nijak není na újmu stavovským povinnostem toho stavu, ve kterém jsme nebo snad budeme. Například kněz má mocí svého úřadu, nebo i jinak, povinnost přivlastňovat některému jednotlivci zadostičinící a výprosnou hodnotu mše svaté, neboť tato Oběť se koná jenom podle Božího řádu a podle stavovských povinností.

3. Vyplývá z toho, že se úplně celí zasvěcujeme zároveň Panně Marii i Ježíši Kristu. Zasvěcujeme se Panně Marii jako dokonalému prostředku, který si Kristus vyvolil, aby se spojil s námi a abychom se my spojovali s Ním. Zasvěcujeme se pak Pánu Ježíši jako svému poslednímu cíli, kterému jsme jako svému Vykupiteli a Bohu povinováni vším, co jsme.