Svolávání k následování Krista

Náš Pán Ježíš Kristus nás volá k následování. Naprostá oddanost jemu skrze Marii je nejlepší a nejjistější cestou k jeho následování.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ó Maria, Neposkvrněná snoubenko Ducha Svatého,
Matko Ježíšova a Matko má,
má Paní a Královno!

Chci se ti zcela odevzdat,
skrze tebe chci zcela patřit Ježíši.
Vypros mi světlo a sílu od Ducha Svatého a očisti mě od ducha světa.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Veni Creator

Už Tvůrce Duchu svatý přijď nitra svých věrných navštívit a naplň Boží milostí hruď naši, kterou stvořil jsi.	Veni Creator Spiritus, Mentes tuorum visita, Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.
Ty Těšitel jsi nazýván, dar vzácný, jejž Bůh seslal nám, zdroj živý, láska, oheň v ní a posvěcení duchovní.	Qui diceris Paraclitus, Altissimi donum Dei, Fons vivus, ignis, caritas, Et spiritalis unctio.
Tys Dárce darů sedmerých, prst Boží v dílech veškerých, jsi slavný slib, jejž Otec dal, jimž hrdla řečí požehnal.	Tu septiformis munere, Digitus Paternae dexterae, Tu rite promissum Patris, Sermone ditans guttura.
Zažehni světlo v myšlení, svou láskou srdce prožehni, v čem tělo klesá slabostí, tam napřim síly milostí.	Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis, Virtute firmans perpeti.
Odpůrce zažeň do dáli, a uděl nám mír trvalý, ať se vždy pod Tvým vedením vyhneme vlivům škodlivým.	Hostem repellas longius, Pacem que dones protinus: Ductore sic te praevio, Vitemus omne noxium.
Nauč nás Boha Otce znát, líp jeho Syna poznávat a v Tebe, Ducha od obou, vždy věřit s myslí pokornou.	Per te sciamus da Patrem, Noscamus atque Filium: Teque utriusque Spiritum Credamus omni tempore.
Ježíši, každý tvor Tě chval, neboť jsi slavně z mrtvých vstal, i Otce, Ducha milosti, ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.	Deo Patri sit gloria. Et Filio, qui a mortuis Surrexit, ac Paraclito, in saeculorum saecula. Amen.

Sv. Ludvík – List přátelům Kříže

Pán Ježíš k nám volá: Pamatujte, drazí bratři, že se náš dobrý Ježíš teď na nás dívá a ke každému zvlášť praví: „Hle, jak téměř celý svět Mě opouští na králov­ské cestě Kříže. Slepí pohané se posmívají mému Kříži jako bláznovství, zatvrzelí židé se nad ním pohoršují jako nad kamenem úrazu. Bludaři jej rozbíjejí a lámou, jako by byl hoden opovržení. Avšak jen se slzami v očích a se Srdcem bolest­ným mohu říci, že Mé děti, které jsem vychoval na svém Srdci a vyučil ve své škole, že Mé údy, které jsem oživil svým Duchem, Mě tak dalece opustili a zavrhli, že jsou nepřáteli Mého Kříže. Chcete Mne opustit i vy, kteří jste ještě zbyli, a chcete prchnout před Mým Křížem jako syno­vé světa, kteří jsou v tomto ohledu pravými anti­kristy? Chcete se připodobnit tomuto nynější­mu světu, opovrhnout chudobou Mého Kříže a honit se za bohatstvím? Chcete se i vy vyhýbat útrapám Mého Kříže a vyhledávat zábavy, nená­vidět potupy Mého Kříže a usilovat o pocty? Mám mnoho zdánlivých přátel, kteří sice hlasitě do­svědčují, že Mne milují, ve skutečnosti Mne však nenávidí. Je mnoho přátel, kteří chtějí sedět za Mým stolem, ale málo těch, kteří za Mnou nesou Můj Kříž.“

Čtyři známky Ježíšových učedníků: Vzhůru, vzmužme se při této láskyplné a bolestné výzvě Ježíšově! Nedejme se svést svou smyslností jako Eva! Hleďme jen na původce a dovršitele naší víry, na Ježíše Krista Ukřižovaného! Prchejme před zlými žádostmi tohoto zkaženého světa; milujme Ježíše Krista upřímně a věrně, milujme Ho uprostřed všelikých Křížů! Pa­matujme vždy na ona pozoruhodná slova našeho laskavého Mistra, která obsahují celou dokonalost křesťanského života: „Kdo chce přijít za Mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj Mne.“ Celá křesťanská dokonalost skutečně spočívá v tom, aby se člověk:

1. chtěl stát svatým: „Kdo chce přijít za Mnou“;
2. zapíral: „zapři sám sebe“;
3. aby trpěl: „vezmi na sebe svůj kříž“;
4. aby jednal, byl činný: „a následuj Mne“.

ad 1. Pevná vůle: „Kdo chce“, to znamená: Kdo má opravdovou, upřímnou vůli, kdo se tedy nenechává ovlá­dat přirozeností, zvykem, sebeláskou nebo lidský­mi ohledy, nýbrž pouze účinnou milostí Ducha Svatého, které se nedostává každému: „Není dáno všem znát toto tajemství.“ Neboť pravé poznání tajemství Kříže je dáno jen málokterým. Člověk, který chce vystoupit na Kalvárii a nechat se uprostřed své vlasti přibít na Kříž s Ježíšem, to musí být člověk odvážný, hr­dinský, rozhodný, pro Boha nadšený, který vzdo­ruje světu i peklu, svému tělu i své vlastní vůli, který je odhodlán opustit všechno, všechno pod­niknout, všechno trpět pro Ježíše Krista. Drazí přátelé Kříže, kdo z vás nemá tuto roz­hodnost, jde jen po jedné noze, létá jen jednou perutí a není hoden, aby patřil k vaší četě, neboť není hoden nazývat se přítelem Kříže; Kříže, kte­rý musíme s Ježíšem Kristem milovat „s velko­dušným srdcem a s ochotnou myslí“. Taková jen polovičatá vůle by mohla jako prašivá ovce zkazit celé stádo. Je-li snad taková mezi vámi, vnikla-li do vašeho ovčince špatnou brankou svě­ta, jménem Ježíše Krista Ukřižovaného ji vyžeňte ven jako vlka, který vpadl do vašeho stáda.

ad 2. Sebezapření: „Kdo chce přijít za Mnou,“ za Mnou, kte­rý jsem se tak pokořil, tak sebe zmařil, že jsem se více podobal červu než člověku. Jen proto jsem přišel na svět, abych vzal na sebe Kříž, abych jej vsadil „doprostřed svého Srdce“, abych jej miloval „od svého mládí“. Po něm jsem tou­žil celý svůj život, abych jej nesl s radostí, abych mu dal přednost přede všemi radostmi a rozkošemi nebes i země, a neměl jsem klidu dříve, než jsem vydechl naposled v jeho božském objetí. Kdo tedy chce následovat Mne, Ukřižova­ného, ať se jako Já chlubí jen chudobou, potu­pou a utrpením Mého Kříže a ať „zapře sám sebe“. Ať jsou daleko od společnosti pravých přátel Kříže oni pyšní nositelé kříže, oni mudrci světa, oni velcí géniové a silní duchové, kteří jsou tvrdo­hlaví a nadutí na své vědomosti a schopnosti. Ať jsou od nich daleko oni velcí mluvkové, kteří dě­lají mnoho hluku a nepřinášejí jiné ovoce než ovoce ješitnosti. Ať jsou od nich daleko oni pyšní sva­touškové, kteří stále mají na rtech slova pyšného Lucifera: „Co se mne týče“ a lichotí si myšlenkou: ,Já nejsem jako ostatní, kteří neumějí trpět. Jsem-li kárán, neomlouvám se; jsem-li pokořován, ne­vynáším se; jsem-li napadán, nehájím se.“ Bedlivě se varujte přijmout do své společnosti ony útlé a přecitlivělé duše, které se bojí každého píchnutí jehlou, při nejnepatrnější bolesti vy­křiknou a stěžují si, které nikdy neokusily žíně­né košile, kajícího pásu, důtek a jiných pokání, a své módní pobožnosti mísí s rafinovanou a do­vedně líčenou přecitlivělostí a změkčilostí.

ad 3. Láska ke kříži: „Vezmi na sebe svůj kříž“. Ať každý člo­věk, muž nebo žena, „který má větší cenu než perly,“ vezme na sebe svůj kříž s radostí, obe­jme jej s láskou a nese jej na svých bedrech s odvahou: svůj vlastní kříž, nikoli kříž někoho jiného; svůj vlastní kříž, který mu Má moudrost upravila co do počtu, míry a váhy; svůj vlastní kříž, který jsem Já vytvořil vlastníma rukama a s velkou přesností, co do jeho čtverého rozmě­ru: co do jeho délky, šířky, tloušťky a hloubky. Ať nese svůj vlastní kříž, který jsem mu Já z ne­skonalé lásky k němu uřízl z Kříže, který jsem Já nesl na Kalvárii. [Ať nese] svůj kříž jako největší dar, který mohu dát svým vyvoleným na zemi. Ať vezme na sebe svůj kříž, který je ve své tloušťce složen ze ztráty pozemských statků, z pokořová­ní, potup, bolestí, nemocí a duševních muk, kte­rých se mu z rukou Mé Prozřetelnosti musí do­stávat každého dne až do smrti; svůj vlastní kříž, jenž se ve své délce skládá z určitého počtu mě­síců a dní, po které musí být skličován pomlu­vou, upoután nemocí na lůžko, ožebračen, vydán mnoha pokušením bezútěšnosti, opuštěnosti a ji­ným vnitřním zkouškám; svůj vlastní kříž, který ve své šířce obsahuje nejtvrdší a nejtrpčí zkouš­ky ze strany přátel, služebnictva, příbuzných; a nakonec svůj vlastní kříž, který ve své hloubce skrývá tajná muka, která mu uložím, aniž by na­lezl útěchy od [lidských] tvorů, kteří se pod Mým vedením od něho zcela odvrátí a spojí se se Mnou, aby mu způsobili nová utrpení. „Vezmi!“ Ať svůj kříž nese, nikoli vleče, aniž ho setřásá, něco z něho uřezává nebo jej skrývá. Ať jej nese s rukama zdviženýma vzhůru, bez netrpělivosti, bez zármutku a bez nářku, bez svévolného reptání, bez hovění si a bez přirozené úlevy, beze studu a bez lidského ohledu. „Vezmi!“ Ať jej umístí na svém čele a říká s Pav­lem: „Ať je ode mne daleko, abych se chlubil něčím jiným než Křížem našeho Pána Ježíše Krista, svého Mistra.“ Ať jej nese na svých bedrech po příkladu Ježí­še Krista, aby kříž byl pro něho zbraní jeho vítěz­ství a žezlem jeho moci. Nakonec ať jej vsadí do svého srdce, kde by jako hořící keř Mojžíšův hořel dnem i nocí čistou láskou k Bohu, a přece neshořel.

ad 4. Pokání: „Kříž.“ Ať Jej nese, neboť nic není tak nut­né, tak užitečné, tak sladké a tak slavné jako trpět pro Ježíše Krista. Vskutku, drazí přátelé Kříže, vy jste všich­ni hříšníci. Není mezi vámi nikdo, kdo by si neza­sloužil peklo, já více než kdo jiný. Naše hříchy musí být na tomto nebo na onom světě potrestány. Odpykáme-li je na tomto světě, nemusíme pykat na onom. Potrestá-li je Bůh s naším souhlasem na tomto světě, trest bude velmi mírný. Bude je trestat Boží Milosrdenství, které vládne na tomto světě, nikoli přísná spravedlnost. Trest bude lehký a dočasný, provázený sladkostí a zásluhami, a vzápětí bude mít odměny časné i věčné. Zůstane-li však trest, který jsme si zaslou­žili za své hříchy, odložen pro onen svět, tam bude trestat Boží spravedlnost, která odplácí krví a oh­něm: trest hrozný, nevýslovný, nepochopitelný. „Kdo může změřit moc Tvého hněvu?“ Trest bez milosrdenství, trest bez soucitu, bez útěchy, bez zásluhy, bez hranic a bez konce. Ano, bez konce. Těžký hřích, který jsi spáchal za jeden okamžik: tato zlá a dobrovolná myšlenka, která vymizela z Tvé paměti; ono slovo, které větrem odvanulo; tento zdánlivě nepatrný přestupek Božího záko­na, který trval tak krátký čas – to všechno bude trestáno s ďábly v pekle po celou věčnost, pokud Bůh bude Bohem. A odplácející Bůh nebude mít soucit s tvými hroznými mukami, s tvými vzde­chy a tvými slzami, jež by byly s to obměkčit ská­lu. Stále trpět, bez zásluhy, bez milosrdenství a bez konce! Ach, myslíme na to všechno, moji drazí bratři, když musíme na tomto světě vytrpět něco malého? Jak jsme přece šťastni, že můžeme trpě­livým snášením svého kříže změnit věčný, nezáslužný trest v dočasný a záslužný! Kolik vin jsme ještě neodpykali! Kolika hříchů jsme se dopusti­li, za které bychom i po hořké lítosti a upřímné zpovědi museli pykat v očistci po celá staletí, poněvadž jsme se na tomto světě spokojili jen s leh­kým pokáním! Ach, plaťme na tomto světě po dobrém, když rádi neseme svůj kříž. Na onom světě bude nut­no zaplatit všechno přesně, i nejmenší zbytečné slovo, až do posledního haléře. Kdybychom jen jednou mohli vytrhnout ďáblovi knihu smrti, do níž zaznamenal všechny naše hříchy a odpovída­jící tresty, jak veliký dluh bychom nalezli a jak bychom byli celí unešeni radostí, že smíme radě­ji trpět zde na zemi po celá léta než trpět jen jedi­ný den na onom světě!

Čtení z Písma svatého

„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe a vezmi svůj kříž a následuj mne! Neboť kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej; kdo by však svůj život pro mne ztratil, nalezne jej. Neboť co prospěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale ztratil život (věčný)? Anebo jakou výměnu dá člověk za svůj život (věčný)? Syn člověka zajisté přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho skutků. Amen pravím vám: Jsou tu někteří mezi přítomnými, kteří neokusí smrti, dokud neuzří Syna člověka přicházeti do jeho království.“ (Mt 16,24-27)

Chvíle rozjímavé modlitby.

Modlitba

Bože, ty chceš, aby všichni lidé dosáhli spasení a poznali pravdu. Prosíme tě, abys poslal dělníky na svou žeň a dal jim, aby s důvěrou hlásali tvé slovo, aby se rychle rozšířilo a zazářilo široko daleko, a aby všechny národy poznaly Tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal, Tvého Syna, našeho Pána.
Amen.

Ó Maria, uč mě poznávat Tvého božského Syna a věrně Ho následovat.
Amen.

Následování Krista – Tomáš Kempenský

O následování Krista a o pohrdání všemi nicotnostmi světa

1. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě (J 8,12), praví Pán. Těmito slovy nás Kristus vybízí k následování svého života a mravů, chceme-li být opravdu osvíceni a zproštěni slepoty srdce.
Buď tedy naším nejvyšším úsilím rozjímat o životě Ježíše Krista.
2. Kristova nauka vyniká nad všechny nauky svatých a kdo má Kristova ducha, najde v ní skrytou manu. Ale stává se, že mnozí lidé, ačkoliv slyší evangelium, jsou jím přesto pramálo uchvacováni, neboť nemají Kristova ducha. Kdo však chce plně a správně rozumět Kristovým slovům, musí se snažit utvářet celý svůj život podle něho.
3. Co ti prospěje učeně rozmlouvat o Trojici, chybí-li ti pokora, takže Trojice nemá v tobě zalíbení? Věru, vznešená slova nečiní člověka svatým a spravedlivým, ale ctnostný život ho činí milým Bohu. Přeji si raději mít pokoru, než znát její definici. Kdybys znal zpaměti celou bibli i výroky všech učenců, co by ti to všechno prospělo bez Boží lásky a milosti?
Pomíjivost, samá pomíjivost (Kaz 1,2) mimo lásku k Bohu a službu jemu jedinému. Svrchovaná moudrost pak je v tom, odpoutat se od světa a směřovat k nebeskému království.
4. Nicotné je tedy hledat pomíjivé bohatství a v ně skládat svou naději. Nicotné též je bažit po hodnostech a domáhat se vysokého postavení. Nicotné je hovět tělesným žádostem a toužit po něčem, zač potom nutně doléhají těžké tresty. Nicotné je přát si dlouhý život a málo se starat o život dobrý. Nicotné je dbát jen o život přítomný a nepomýšlet na budoucí. Nicotné je milovat, co tak rychle pomíjí, a nespěchat tam, kde trvá věčná radost.
5. Často si připomínej přísloví, že oko se nenasytí hleděním ani ucho slyšením (Kaz 1,8). Snaž se tedy odpoutat své srdce od viditelných věcí a přenes svou lásku na neviditelné. Protože ti, kteří následuji jen své smysly, si poskvrňují svědomí a ztrácejí Boží milost.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!