Často volejme: Pane, ať poznám Tebe! nebo Pane, ať vidím, kdo jsi!

Odpověď na Kristovu lásku: Věrnost křestnímu slibu

Při křtu jsme poprvé vyznali Krista. Slavnostním slibem jsme se zasvětili jeho službě. Jak lehkovážně však tento posvátný závazek přehlížíme! A přitom jsme bezpodmínečným Kristovým majetkem. Potvrďme proto tuto naprostou závislost vědomým naplňováním svého zasvěcení Ježíši skrze Marii. Naše nebeská Matka nám pak v budoucnu pomůže věrněji plnit naše křestní sliby.

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te precem qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Litanie k Duchu svatému
(Pro soukromou pobožnost)

Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.

Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás.

Otče z nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože, …
Duchu svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,

Duchu svatý, vycházející z Otce i Syna,
Duchu svatý, rovný Otci i Synu,
Duchu, z jehož vnuknutí mluvili svatí lidé Boží,
Duchu, vydávající svědectví o Kristu,
Duchu, který nás učíš veškeré Pravdě,
Duchu, který jsi sestoupil na Pannu Marii,
Duchu, který jsi v podobě holubice sestoupil na Krista,
Duchu, který ses zjevil nad apoštoly v ohnivých jazycích,
Duchu Páně, který jsi naplnil celou zemi,
Duchu Boží, který v nás přebýváš,
Duchu moudrosti a rozumu,
Duchu rady a síly,
Duchu umění a zbožnosti,
Duchu bázně Boží,
Duchu milosti a slitovnosti,
Duchu víry, naděje a lásky,
Duchu pokory a čistoty,
Duchu pokoje a tichosti,
Duchu, který zkoumáš i hlubiny Boží,
Duchu, který za nás prosíš vzdechy nevyslovitelnými,
Duchu, který řídíš Církev,
Duchu, v němž jsme znovuzrozeni,
Duchu osvojení dětí Božích,

Milostiv nám buď, odpusť nám Pane.
Milostiv nám buď, vyslyš nás Pane.
Ode všeho zlého, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu, …
Od pokušení a úkladů ďáblových,
Od odpírání poznané pravdě,
Od zatvrzelosti a nekajícnosti,
Od nečistoty duše i těla,
Od domýšlivosti a malomyslnosti,
Od smrti věčné,

I když jsme hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abys nám ráčil vnuknout ošklivost ke hříchu, …
Abys ráčil osvěcovat naše mysli svým světlem,
Abys ráčil vtisknout svůj zákon do našich srdcí,
Abys nás ráčil roznítit ohněm své lásky,
Abys nám ráčil udělit ducha pravé zbožnosti,
Abys nás ráčil vést cestami spásy,
Abys nám ráčil udělit umění, jehož jediného je nám zapotřebí,
Abys nás ráčil povzbuzovat ke konání dobra,
Abys nám ráčil popřát zásluhu ctnosti,
Abychom žili duchem a nepovolovali žádostem těla,
Abychom pamatovali, že jsme Tvým chrámem, a neposkvrňovali své údy,
Abychom nezarmucovali Tebe, Ducha svatého,
Abychom se snažili zachovat jednotu ducha ve svazku pokoje,
Abychom setrvali v dobrém až do konce,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

V. Duchu svatý, naplň srdce svých věrných.
R. A zapal v nich oheň své božské lásky.
Modleme se:
Pane, prosíme, ať je při nás moc Ducha svatého, která by naše srdce milostivě očistila a chránila nás ode všech protivenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Modlitba svatého Augustina

Pane Ježíši, dej, ať poznám Tebe, ať poznám sebe. Nic ať si nežádám než Tebe. Ať sebe nenávidím, Tebe ať miluji. Všechno ať dělám pro Tebe. Ať sebe ponižuji, Tebe vyvyšuji. Ať mám na mysli jen Tebe. Ať sebe umrtvuji a v Tobě ať plně žiji. Cokoli se stane, ať přijímám od Tebe. Sebe ať pronásleduji, Tebe ať následuji a vždy ať si přeji připodobnit se Tobě. Sobě ať se vzdaluji, k Tobě ať se utíkám, abych patřil mezi Tvé vyvolené. Sobě ať nedůvěřuji, v Tebe ať důvěřuji, ať chci poslouchat pro Tebe. K ničemu ať nelnu než k Tobě a ať jsem chudý pro Tebe. Pohleď na mne, abych si Tě zamiloval. Povolej mne, abych Tě viděl a na věky Tě požíval. Amen.

Sv. Ludvík – O pravé mariánské úctě

Řekl jsem, že tento zbožný úkon by se také velmi dobře mohl nazývat dokonalou obnovou křestních slibů a závazků. Před křtem byl totiž každý křesťan otrokem démonovým, protože patřil jemu. Při křtu se buď svými ústy, nebo ústy svých kmotrů slavnostně odřekl satana, jeho pýchy a skutků a přijal Ježíše Krista za svého Mistra a nejvyššího Pána, aby byl na Něm závislý jako nevolník z lásky. Totéž činíme tímto úkonem. Zříkáme se ďábla, světa, hříchu a sebe samého, jak je naznačeno v zásvětné modlitbě, a úplně celí se dáváme Kristu rukama Mariinýma. Ba konáme něco navíc. Při křtu za nás obvykle mluví jiní, totiž kmotři, a tak se Kristu dáváme jenom skrze zástupce. V tomto úkonu se však dáváme Kristu sami, dobrovolně, a také víme proč. Při křtu svatém se člověk nedává Kristu rukama Mariinýma, aspoň ne výslovným způsobem, a nedáváme Kristu hodnotu svých dobrých skutků. Po křtu má člověk úplnou svobodu, aby hodnotu svých dobrých skutků přivlastnil, komu bude chtít, nebo aby ji uchoval pro sebe. Tímto úkonem se však dáváme výslovně Pánu Ježíši rukama Mariinýma a zasvěcujeme Mu hodnotu všech svých skutků.

Při křtu svatém lidé činí slib, jak říká svatý Tomáš, že se zříkají ďábla a jeho okázalostí. A tento slib je podle svatého Augustina největší a neprominutelný: Je to náš největší slib, jímž jsme slíbili, že zůstaneme v Kristu. Odborníci v církevním právu říkají totéž: Nejpřednější slib je ten, který činíme na křtu. Avšak kdo zachovává tento tak důležitý slib? Kdo křestní závazky věrně dodržuje? Neporušují téměř všichni křesťané věrnost, kterou při svém křtu Kristu slíbili? Může tato všeobecná nezřízenost pocházet odjinud, než že zapomínáme, k čemu žijeme a přehlížíme sliby a závazky svatého křtu a že takřka nikdo nepotvrzuje sám za sebe smlouvu, kterou uzavřel s Bohem prostřednictvím svých kmotrů?

To je taková pravda, že koncil senský, svolaný z rozkazu Ludvíka Pobožného, aby potřel velikou nevázanost křesťanů, usoudil, že hlavní příčina té zkaženosti srdcí pochází ze zapomínání a z nevědomosti, v níž lidé prožívají své křestní závazky. A nenašel žádný lepší prostředek nápravy tak velikého zla, než že přiměl křesťany, aby obnovili své křestní sliby a závazky.

Tridentský katechismus, věrný vykladatel úmyslů téhož svatého koncilu, nabádá faráře, aby učinili totéž, a pod jejich vedením křesťané jim svěření mají věřit a znovu si připomínat, že jsou připojeni k našemu Pánu Ježíši Kristu a Jemu zasvěceni stejně jako nevolníci ke svému pánu, který je koupil. Čteme tam tato slova: Farář má nabádat věřící, aby si uvědomovali, že je nanejvýš dobré, aby se navěky oddali a zasvětili svému Vykupiteli a Pánu jako Jeho nevolníci.

Koncily, Otcové a samotná zkušenost nám tedy ukazují, že nejlepším prostředkem k potírání nevázanosti křesťanů je, když jsou vedeni, aby si znovu připomínali povinnosti vyplývající z jejich křtu a aby obnovovali sliby, které při křtu učinili. Není rozumné, abychom tohle nyní udělali dokonalým způsobem prostřednictvím dokonalé mariánské úcty, když se Pánu Ježíši zasvětíme skrze Jeho svatou Matku? Říkám dokonalým způsobem, protože abychom se zasvětili Kristu, užíváme prostředku ze všech nejdokonalejšího, a tím je Panna Maria.

Odpovědi na některé námitky

Nelze namítat, že by tento úkon zbožnosti byl nový nebo bezvýznamný. Není nový, protože koncily, Otcové a mnoho dřívějších i současných autorů mluví o tomto zasvěcení Pánu Ježíši neboli obnově křestních slibů a závazků jako o něčem, co se dělá odedávna a co se radí všem křesťanům. Ani není bezvýznamný, protože hlavním zdrojem veškeré nevázanosti, a v důsledku toho i zavržení křesťanů, je, že na tento zbožný úkon zapomínají a jsou vůči němu lhostejní.

Někdo by mohl namítat, že když nás tato dokonalá mariánská úcta vede, abychom dali Pánu Ježíši rukama Panny Marie hodnotu všech svých skutků, modliteb, umrtvování a almužen, potom nám odnímá možnost pomáhat duším našich příbuzných, přátel a dobrodinců. Odpovídám, že předně se nedá věřit tomu, že by naši přátelé, příbuzní nebo dobrodinci utrpěli škodu proto, že jsme se my bezvýhradně oddali a zasvětili službě Pánu Ježíši a Jeho svaté Matce. Uráželi bychom tím moc a dobrotu Ježíše a Marie, kteří jistě dokážou pomoci našim příbuzným, přátelům a dobrodincům, ať už z našich skrovných duchovních výtěžků, nebo jinými cestami. Za druhé nám tato mariánská úcta vůbec nebrání, abychom se modlili za jiné, ať živé, nebo zemřelé, ačkoli využití [hodnoty] našich dobrých skutků závisí na vůli Panny Marie. Naopak nás to povede, abychom se modlili s větší důvěrou. Je to úplně stejné, jako kdyby nějaký bohatý člověk chtěl uctít nějakého významného knížete a dal by mu všechno své jmění. Neprosil by pak toho knížete s tím větší důvěrou, aby dal almužnu některému z jeho přátel, který by o ni žádal? Tento kníže by dokonce byl potěšen, že se mu naskytla možnost prokázat vděčnost člověku, který sebe svlékl, aby jeho oděl, který sebe ochudil, aby jeho uctil. Totéž je třeba říci o Pánu Ježíši a o Panně Marii, protože Ti se nedají ve vděčnosti nikdy překonat.

Někdo snad řekne: Když dám Panně Marii všechnu hodnotu svých skutků, aby ji použila, pro koho bude chtít, pak možná budu muset dlouho trpět v očistci. Tato námitka, která vychází ze sebelásky a z nedostatečného poznání štědrosti Boha a Jeho svaté Matky, se vyvrací sama sebou. Horlivá a velkodušná duše, která si cení Božích zájmů více než svých a Bohu dává bezvýhradně všechno, co má, takže víc už nemůže, duše, která dychtí jen po slávě a království Ježíše Krista skrze Jeho svatou Matku a která se úplně celá obětuje, aby ho dosáhla, ptám se: Tato ušlechtilá duše bude snad na onom světě trestána za to, že byla štědřejší a nezištnější než ostatní? V žádném případě! Právě k této duši, jak uvidíme dále, budou Pán Ježíš a Jeho svatá Matka velmi štědří na tomto světě i na onom, v řádu přirozeném i v řádu milosti a [nebeské] slávy.

O svrchované lásce k Ježíši

Blažený, kdo ví, co je milovat Ježíše a pohrdat sebou pro Ježíše. Je třeba opustit milého pro milého, neboť Ježíš chce být milován sám a nade vše. Láska k tvorům je klamná a nestálá: láska k Ježíši je věrná a trvalá. Kdo přilne k smrtelnému tvoru, padá s jeho křehkostí; kdo se přimkne k Ježíši, bude stát pevně na věky.

Miluj a měj za přítele toho, kdo zůstane s tebou, když tě všichni opustí, a kdo ti nedá na konci zahynout. Jednou se musíš rozloučit se všemi, ať chceš nebo ne.

Přidržuj se Ježíše zaživa i ve smrti a odporuč se do jeho věrné ochrany; on jediný ti může pomoci, když tě všichni opustí. Tvůj milý je takové povahy, že nestrpí vedle sebe jiného, ale chce mít tvé srdce sám a sídlit v něm jako král na vlastním trůně. Kdyby ses uměl naprosto odpoutat od všech tvorů, Ježíš by v tobě rád přebýval.

Však shledáš, že je ztraceno skoro všechno, cos vkládal mimo Ježíše do lidí. Nespoléhej se a neopírej o třtinu klátící se větrem, neboť každé tělo je tráva, a všechna jeho sláva jako polní květ opadá (srov. Iz 40,6).

Brzy se zklameš, budeš-li hledět jen na vnější lidské chování. Neboť když si hledáš útěchu a prospěch u jiných, často utrpíš škodu.

Hledáš-li ve všem Ježíše, jistě nalezneš Ježíše; když však hledáš jen sebe, najdeš sebe, ale ke své záhubě. Více si totiž člověk škodí, nehledá-li Ježíše, než by mu mohl uškodit celý svět a všichni jeho protivníci.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!

Benedictus Dominus Deus Israel; quia visitavit et fecit redemptionem plebis suae et erexit cornu salutis nobis, in domo David pueri sui, sicut locutus est per os sanctorum, qui a saeculo sunt, prophetarum eius, salutem ex inimicis nostris, et de manu omnium, qui oderunt nos; ad faciendam misericordiam cum patribus nostris, et memorari testamenti sui sancti, iusiurandum, quod iuravit ad Abraham patrem nostrum, daturum se nobis, ut sine timore, de manu inimicorum nostrum liberati, serviamus illi in sanctitate et iustitia coram ipso omnibus diebus nostris. Et tu, puer, propheta Altissimi vocaberis: praeibis enim ante faciem Domini parare vias eius, ad dandam scientiam salutis plebi eius in remissionem peccatorum eorum, per viscera misericordiae Dei nostri, in quibus visitabit nos oriens ex alto, illuminare his, qui in tenebris et in umbra mortis sedent, ad dirigendos pedes nostros in viam pacis.

Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, * neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele * z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna * ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, * z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, † rozpomenul se na svou svatou smlouvu, * na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, † abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel * zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, * neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy * v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, * s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, * a uvedl naše kroky na cestu pokoje.