Často volejme: Pane, ať poznám Tebe! nebo Pane, ať vidím, kdo jsi!

Odpověď na Kristovu lásku: Poznání Krista

Abychom mohli projevit svou lásku ke Kristu, musíme se ho nejprve snažit stále lépe poznávat. To se děje prostřednictvím věrné četby Písma svatého a láskyplného rozjímání. I zde je nám vzorem Maria, neboť se o ní říká: „Maria uchovávala všechna tato slova a rozjímala o nich ve svém srdci.“ (Luk 2,20)

Přípravná modlitba

Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nás oheň své božské lásky.

Ave Maris Stella

Zdrávas, hvězdo moří, Živitelko Boží, ustavičná Panno, blahá nebes bráno!	Ave, maris stella, Dei mater alma atque semper virgo, felix caeli porta.
„Ave“ Tobě pěla ústa Gabriela: mír nám vlej, když jméno Eva zpět je čteno.	Sumens illud „Ave“ Gabrielis ore, funda nos in pace, mutans Evae nomen.
Rozvaž pouta viny, slepoty vzdal stíny, zbav nás všeho zlého, zdroj buď dobra všeho.	Solve vincla reis, profer lumen caecis, mala nostra pelle, bona cuncta posce.
Ukaž nám, žes Matka: prosba Tvá je sladká sluchu Syna Tvého, pro nás zrozeného.	Monstra te esse matrem, sumat per te preces qui pro nobis natus tulit esse tuus.
Panno požehnaná, milostí jsi schrána: změň nás v prosté viny, v tiché, čisté syny!	Virgo singularis, inter omnes mitis, nos culpis solutos mites fac et castos.
Dopřej nám žít čistě, ať kráčíme jistě k Tobě do Tvé říše patřit na Ježíše.	Vitam praesta puram, iter para tutum, ut videntes Jesum semper collaetemur.
Ctěme Boha Otce, chvalme Boha Syna, slavme Boha Ducha: Třem buď pocta jedna. Amen.	Sit laus Deo Patri, summo Christo decus, Spiritui Sancto honor, tribus unus. Amen.

Litanie k Duchu svatému
(Pro soukromou pobožnost)

Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.

Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás.

Otče z nebes, Bože, smiluj se nad námi.
Synu, Vykupiteli světa, Bože, …
Duchu svatý, Bože,
Svatá Trojice, jeden Bože,

Duchu svatý, vycházející z Otce i Syna,
Duchu svatý, rovný Otci i Synu,
Duchu, z jehož vnuknutí mluvili svatí lidé Boží,
Duchu, vydávající svědectví o Kristu,
Duchu, který nás učíš veškeré Pravdě,
Duchu, který jsi sestoupil na Pannu Marii,
Duchu, který jsi v podobě holubice sestoupil na Krista,
Duchu, který ses zjevil nad apoštoly v ohnivých jazycích,
Duchu Páně, který jsi naplnil celou zemi,
Duchu Boží, který v nás přebýváš,
Duchu moudrosti a rozumu,
Duchu rady a síly,
Duchu umění a zbožnosti,
Duchu bázně Boží,
Duchu milosti a slitovnosti,
Duchu víry, naděje a lásky,
Duchu pokory a čistoty,
Duchu pokoje a tichosti,
Duchu, který zkoumáš i hlubiny Boží,
Duchu, který za nás prosíš vzdechy nevyslovitelnými,
Duchu, který řídíš Církev,
Duchu, v němž jsme znovuzrozeni,
Duchu osvojení dětí Božích,

Milostiv nám buď, odpusť nám Pane.
Milostiv nám buď, vyslyš nás Pane.
Ode všeho zlého, vysvoboď nás, Pane.
Ode všeho hříchu, …
Od pokušení a úkladů ďáblových,
Od odpírání poznané pravdě,
Od zatvrzelosti a nekajícnosti,
Od nečistoty duše i těla,
Od domýšlivosti a malomyslnosti,
Od smrti věčné,

I když jsme hříšníci, prosíme Tě, vyslyš nás.
Abys nám ráčil vnuknout ošklivost ke hříchu, …
Abys ráčil osvěcovat naše mysli svým světlem,
Abys ráčil vtisknout svůj zákon do našich srdcí,
Abys nás ráčil roznítit ohněm své lásky,
Abys nám ráčil udělit ducha pravé zbožnosti,
Abys nás ráčil vést cestami spásy,
Abys nám ráčil udělit umění, jehož jediného je nám zapotřebí,
Abys nás ráčil povzbuzovat ke konání dobra,
Abys nám ráčil popřát zásluhu ctnosti,
Abychom žili duchem a nepovolovali žádostem těla,
Abychom pamatovali, že jsme Tvým chrámem, a neposkvrňovali své údy,
Abychom nezarmucovali Tebe, Ducha svatého,
Abychom se snažili zachovat jednotu ducha ve svazku pokoje,
Abychom setrvali v dobrém až do konce,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

V. Duchu svatý, naplň srdce svých věrných.
R. A zapal v nich oheň své božské lásky.
Modleme se:
Pane, prosíme, ať je při nás moc Ducha svatého, která by naše srdce milostivě očistila a chránila nás ode všech protivenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Modlitba svatého Augustina

Pane Ježíši, dej, ať poznám Tebe, ať poznám sebe. Nic ať si nežádám než Tebe. Ať sebe nenávidím, Tebe ať miluji. Všechno ať dělám pro Tebe. Ať sebe ponižuji, Tebe vyvyšuji. Ať mám na mysli jen Tebe. Ať sebe umrtvuji a v Tobě ať plně žiji. Cokoli se stane, ať přijímám od Tebe. Sebe ať pronásleduji, Tebe ať následuji a vždy ať si přeji připodobnit se Tobě. Sobě ať se vzdaluji, k Tobě ať se utíkám, abych patřil mezi Tvé vyvolené. Sobě ať nedůvěřuji, v Tebe ať důvěřuji, ať chci poslouchat pro Tebe. K ničemu ať nelnu než k Tobě a ať jsem chudý pro Tebe. Pohleď na mne, abych si Tě zamiloval. Povolej mne, abych Tě viděl a na věky Tě požíval. Amen.

Sv. Ludvík

Můžeš milovat to, co neznáš? Můžeme vroucně milovat to, co známe jen nedokonale? Proč tak málo milujeme věčnou a vtělenou moudrost, obdivuhodného Ježíše, ne-li proto, že ho buď vůbec neznáme, nebo ho známe jen velmi málo? Téměř nikdo se spolu s apoštolem neponořuje do všeobjímající vědy o Ježíši, a přece je to nejušlechtilejší, nejsladší, nejužitečnější a nejpotřebnější ze všech věd na nebi i na zemi.

Při stvoření světa

Věčná Moudrost se začala vynořovat z lůna Božství, když po celé věčnosti stvořila světlo, nebesa a zemi. Svatý Jan říká: „Všechno povstalo skrze Slovo“ (Jan 1,3), tj. skrze Věčnou Moudrost. Šalomoun říká, že je matkou a umělkyní všech věcí: „Moudrost šla přede mnou a já jsem nevěděl, že je matkou všech věcí…“ (Mt 16,7). Moudrost, umělkyně všeho … “ (Mdr 7,12.21). Všimněme si dobře, že ji nazývá nejen umělkyní všech věcí, ale i matkou, neboť umělkyně nemiluje a neudržuje své dílo jako matka své dítě.

Věčná Moudrost, která stvořila všechny věci, přebývá ve všech věcech, aby je objímala, udržovala a obnovovala. „Ona činí všechny věci novými“ (Mdr 7,27). Poté, co stvořila svět, tato svrchovaně moudrá Krása do něj také vložila krásný řád, který v něm panuje. Rozdělila, uspořádala, zvážila, ozdobila a spočítala vše, co je na světě. Rozprostřela nebesa. Dala slunci, měsíci a hvězdám jejich místo. Položila základy země. Dala mořím a propastem hranice a zákony. Vytvořila hory. Odtěžila vše až k pramenům vody. A nakonec dodává: „Byla jsem s Bohem a všechno jsem uspořádala s tak dokonalou správností a tak příjemnou rozmanitostí, že to bylo jako hra, k mé radosti a radosti mého Otce“. „Tehdy jsem byla s ním, všechno jsem pořádala a byla jsem den za dnem ve vytržení, stále jsem si před ním hrála.“ (Př 8,30).

Tato nevýslovná hra božské moudrosti je skutečně patrná v různých stvořeních, která ve vesmíru povolala k existenci. Neboť aniž bychom mluvili o různých druzích andělů, kterých je takříkajíc nespočet, aniž bychom mluvili o různých velikostech hvězd nebo o různých temperamentech lidí, jakou podivuhodnou rozmanitost vidíme v ročních obdobích a počasí! Jakou rozmanitost přirozených instinktů mají zvířata! Jaké různé druhy rostlin! Jakou rozmanitou krásu mají květiny! Jakou rozmanitost chutí mají plody! „Kdo je moudrý a rozumí tomu?“ (Ž 106,43) Komu se sdělila božská moudrost? Jedině takový člověk má znalost těchto tajemství přírody.

Moudrost ji zjevila svatým, jak čteme v jejich životopisech. Někdy byli tak ohromeni krásou, sladkostí a řádem božské moudrosti v těch nejmenších věcech, jako je včela, mravenec, obilný klas, květina nebo červ, že byli uchváceni.

Ve stvoření člověka

Jestliže moc a líbeznost Věčné Moudrosti tak jasně září ve stvoření, v kráse a řádu vesmíru, ještě jasněji září ve stvoření člověka. Člověk je obdivuhodným mistrovským dílem Věčné Moudrosti, živým obrazem její krásy a dokonalosti, velkou nádobou jejích milostí, obdivuhodnou pokladnicí jejího bohatství a jejím jediným zástupcem na zemi. „Svou moudrostí jsi ustanovila člověka, aby vládl tvorům, které jsi stvořila“ (Mdr 9,2).

Zde by bylo vhodné ke slávě této krásné a mocné Stvořitelky vysvětlit původní krásu a dokonalost, kterou od ní člověk obdržel v době svého stvoření. Ale nezměrný hřích, kterého se dopustil a jehož stín a skvrna postihly i mě, ubohé dítě Evy, zatemnil mou mysl natolik, že o ní mohu mluvit jen velmi nedokonale.

Člověk ve svém původním stavu

Věčná Moudrost stvořila jakoby světelné obrazy, kopie své mysli, paměti a vůle, a dala je lidské duši, aby byla živým obrazem Božství. Zapálila v lidském srdci oheň čisté lásky k Bohu, vytvořila pro něj světelné tělo, uzavřela v člověku všechny různé dokonalosti andělů, zvířat a ostatních tvorů jako v malém světě.

Všechno v člověku bylo světlé a bez tmy, krásné bez ošklivosti, čisté a bez poskvrny, uspořádané bez nepořádku a bez jakékoliv náklonnosti či nedokonalosti. Jako dědictví měl ve svém duchu světlo moudrosti, s jehož pomocí dokonale poznával svého Stvořitele i jeho tvory. Ve své duši měl Boží milost, díky níž byl nevinný a příjemný v očích Nejvyššího. Jeho tělo mělo nesmrtelnost; v jeho srdci zářila čistá Boží láska beze strachu ze smrti, s níž miloval Boha neustále a bez ustání, výhradně kvůli němu samému. Jedním slovem, byl tak božský, že neustále žil mimo sebe a byl uchvácen v Bohu, aniž by musel překonávat nějakou vášeň nebo bojovat s nějakým nepřítelem.

Ó, jak velkorysá byla Věčná Moudrost vůči člověku! Ó šťastný stav člověka v jeho nevinnosti!

Ježíš Kristus je posledním cílem Mariánské úcty

Ježíš Kristus, náš Spasitel, pravý Bůh a pravý člověk, musí být posledním cílem veškerých projevů naší zbožnosti, jinak by byly falešné a mylné. Ježíš Kristus je alfa a omega, začátek a cíl všech věcí. Namáháme se jen proto, jak říká Apoštol, abychom každého člověka učinili dokonalým v Ježíši Kristu, protože jenom v Něm přebývá všechna plnost božství a všechny ostatní milosti, ctnosti a dokonalosti. Jenom v Něm jsme byli zahrnuti veškerým duchovním požehnáním. Vždyť On je náš jediný Mistr, který nás má učit, a náš jediný Pán, na němž máme záviset. On je naše jediná Hlava, s níž máme být spojeni, náš jediný vzor, kterému se máme podobat, náš jediný Lékař, který nás má uzdravovat. On je naše jediná Cesta, která nás má vést, naše jediná Pravda, které máme věřit, náš jediný Život, který nás má oživovat. On je naše jediné Všechno ve všech věcech, které nám má stačit.

Nebylo dáno žádného jiného jména pod sluncem, ve kterém bychom mohli dojít spásy, než Jméno Ježíš. Bůh pro nás nepoložil žádný jiný základ naší spásy, dokonalosti a slávy než Ježíše Krista. Každá stavba, která není zbudována na této pevné skále, je založena na sypkém písku a dříve nebo později zcela určitě padne. Každý věřící, který není spojen s Kristem jako ratolest s vinným kmenem, opadne, uschne a bude dobrý jen k tomu, aby byl hozen do ohně. Mimo Krista nemá nic cenu a všechno je jenom zmatek, klam, nepravost, marnost, smrt a zavržení. Jestliže jsme v Kristu a Kristus v nás, vůbec se zavržení obávat nemusíme. Ani andělé v nebi, ani lidé na zemi, ani ďáblové v pekle, ani jakýkoli jiný tvor nám nemůže uškodit, protože nikdo nás nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši. Skrze Něho, s Ním a v Něm můžeme všechno, totiž vzdát všechnu čest a slávu Otci v jednotě Ducha Svatého, stát se dokonalými a být svým bližním líbeznou vůní života věčného.

Šíříme-li tedy ryzí mariánskou úctu, pak jen proto, abychom dokonaleji šířili úctu ke Kristu a abychom poskytli snadný a zaručený prostředek jak nalézt Krista. Kdyby nás mariánská úcta vzdalovala od Krista, museli bychom ji zavrhnout jako ďáblovo mámení. Je tomu ale právě naopak, jak jsem již ukázal a dále ještě ukážu. Tato mariánská úcta je pro nás nutná jenom proto, abychom dokonale nalezli Ježíše Krista, něžně Ho milovali a věrně Mu sloužili.

O čtení Písma svatého

V Písmu svatém je třeba hledat pravdu, a ne výmluvnost. Celé Písmo svaté se musí číst v tom duchu, v kterém bylo napsáno. Máme proto v Písmu hledat spíš užitečnost, než ozdobnost mluvy. A stejně rádi máme číst knihy nábožné a prosté, jako učené a hluboké.

Nehleď na pověst autora, měl-li malé či velké literární vzdělání, ale spíš ať tě ke čtení přitahuje láska k ryzí pravdě. Neptej se, kdo to praví, ale dbej na to, co se praví.

Lidé pomíjejí, ale Hospodinova věrnost je věčná (Ž 117,2). Bůh k nám mluví různými způsoby i bez lidské zásluhy. Naše všetečnost nám často bývá překážkou ve čtení Písma, chceme-li chápat a zkoumat něco, co bychom měli v prostotě přejít, když na to nestačíme.

Chceš-li načerpat užitek, čti pokorně, prostě a s vírou; a nikdy nechtěj slout učencem. Rád se ptej na výroky světců a mlčky je poslouchej; a važ si příkladů starších, neboť se neuvádějí bez příčiny.

Zakončete den chválami, modlitbami a děkovnými písněmi!